NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE
Další várka balad Zuzany Homolové
Písničkářka
Zuzana Homolová se na slovenské folkové scéně pohybuje více než tři desítky
let. Začínala zhudebňováním francouzských balad, které ji zasáhly už v
průběhu ročního studijního pobytu v Tours koncem 60. let. Postupem let se
přeorientovala na balady slovenské a stala se jakousi slovenskou Dášou
Andrtovou-Voňkovou, s podobnými - tedy téměř nulovými - možnostmi nahrávat.
Jediná "zahraniční" akvizice písničkářského sdružení Šafrán nakonec vydala
své první album zhudebněných básní a lidových balad Čas odchádza z domu až v
roce 1989, tedy o mnoho let později, než by se slušelo. Zatímco její debut
silně ovlivnil Vladimír Merta s příležitostnou sestavou Dobrá úroda, druhá
deska vznikla ve spolupráci s jazzmanem Jiřím Stivínem a obsahovala původní
písničky. Bohužel krachující státní vydavatelství Opus nebylo zkraje 90. let
schopno album Homolová & Stivín patřičně distribučně a propagačně ošetřit a
do Čech se vinyl prakticky nedostal. Zpátky ke svému charakteristickému
baladickému repertoáru se Homolová vrátila před deseti lety na kompaktu
Slovenské balady, s nímž vypomohl další výjimečný muzikant "od sousedů" -
Vlasta Redl.
Inspiraci
pro své nové CD Tvojej duši zahynúť nedám (vyd. Slnko Records, v ČR
distribuuje Black Point) nalezla první dáma slovenského folku tentokrát v
baladách, které v Maďarsku v 60. letech minulého století shromáždil a vydal
sběratel Štefan Lámi. Jde o písničky slovenských vystěhovalců, mnohdy i dvě
stě let staré, které Homolová upravovala jen v nejnutnějších případech a
zachovala v textech i dnes už neslýchaná nářečí. Album vznikalo od roku
2003, kdy zpěvačka ve spolupráci s hudebním redaktorem Rádia Devín,
houslistou Samuelem Smetanou pořídila ve Slovenském rozhlase několik
demosnímků. Po čase získali grant ministerstva kultury a v trnavském studiu
desku dokončili. Vyznění většiny z deseti mnohdy vskutku krvavých balad
zvláště pomohl vynalézavý producent nahrávky, kytarista Daniel Salontay,
který k projektu přizval řadu hostů - jmenujme alespoň klávesovou legendu
Mariána Vargu nebo špičkového baskytaristu Oskara Rószu. Jejich přínos je v
překvapivých instrumentálních detailech, které z principu poněkud
jednoduchou hudební formu lidové balady ozvláštňují a povyšují poslech na
dramatický zážitek, srovnatelný s "thrillerovými" zápletkami příběhů, jež
Zuzana Homolová vypráví.
MILAN ŠEFL |