číslo 14

vyšlo 27. 3. 2006

Navštivte

Občanská statečnost žádá - nebát se

Zpravodajský komentátor televizní stanice CBS Edward R. Murrow (1908-1965) patřil k velkým osobnostem americké žurnalistiky: už za války si zjednával pozornost rozhlasovými reportážemi z ohroženého Londýna, po jejím skončení vysílal živě z Buchenwaldu. A diskusní pořad See It Now, pravidelně uváděný v letech 1952-1955, mu zjednal mimořádné uznání - na svou dobu odvážně, ale přitom s až úzkostlivým respektováním zjištěných údajů se věnoval ožehavým tématům své doby, zvláště neblahým dopadům paranoického podezírání kdekoho z "neamerické činnosti", rozpoutaného senátorem McCarthym.

O tom všem pojednává druhý režijní počin George Clooneye Dobrou noc a hodně štěstí (těmito slov se Murrow pokaždé loučil se svými diváky). Předkládá portrét muže, jenž se nebál otevřeně pojmenovat vše, co ho znepokojovalo. Murrow přitom rozhodně nebyl typem buřiče, hájil nikoli politické, nýbrž občanské postoje. Jeho společensky respektované postavení nakonec odráží i trojice prestižních cen Emmy.

Clooney, jenž si ve filmu zahrál Murrowova produkčního, vsadil na pečlivou rekonstrukci nikoli společenských reálií oněch dob, ty k protagonistům doléhají pouze zprostředkovaně, nýbrž poměrů v televizním studiu - jak provozních, tak osobních mezi zaměstnanci. Kameraman Robert Elswit použil černobílý materiál. Poetiku 50. let ostatně evokuje i statický způsob vyprávění. Přitom se film vyhýbá jakékoli idylizaci či planému romantizování, podobu televize v dřevních dobách líčí s jemnou bizarností, stačí si vybavit, jak doslova na prstech se odpočítávalo zahájení pořadu, do něhož Murrow vstupoval soustředěný a oproštěný od okolního ruchu, nebo reklamní vsuvky na kuřivo, ostatně celá redakce vydatně pokuřuje a hrdinovi samotnému se jeho zlozvyk stal osudným. Film sice nehledá významové přesahy za každou cenu, nicméně si snadno všimneme, že se nenásilně dotýká problémů, které jsou dodnes aktuální, třeba znepokojení šéfa nikoli nad zaměřením pořadu, ale nad ztrátou sponzorů či inzerentů.

Na počátku Murrowova odvážného tažení stálo zveřejnění šikany, která postihla jednoho důstojníka, propuštěného z armády pro blíže nespecifikovanou ztrátu důvěry. Vrcholem pak byl sestřih McCarthyho autentických výroků, které posloužily jako dostatečně usvědčující materiál, který valnou měrou přispěl k pádu novodobého inkvizitora. Murrow se tu otevřeně zamýšlel nad tenkou hranicí mezi vyšetřováním a perzekucí, hlásal, že odlišný názor ještě nesplývá s nepřátelstvím.

Snímek důsledně rekonstruuje pouze dění v televizním zákulisí včetně počínání ústředních aktérů - naopak vše, co setrvává vně televize a stává se tudíž předmětem zpravodajského zájmu, je zařazeno v původní podobě televizních či filmových záznamů. Týká se to nejen proslulé relace o McCarthym, ale i závěrečného proslovu prezidenta Eisenhowera o znovunastolení zákonnosti. Velkou zásluhu na výsledném tvaru má herecké ztvárnění, zvláště pak David Strathairn v úloze Morrowa. Opatřil jej monotónní, ztišenou mluvou, vtiskl mu rozměr člověka předem rozhodnutého, jenž přesvědčen o správnosti svého počínání se odmítá nechávat jakkoli ovlivňovat. V tomto duchu vyznívá i samotné zarámování příběhu, které se odehrává o několik let později, kdy Murrow přebírá prestižní vyznamenán a nevzrušivě, se sotva patrným sarkasmem u řečnického pultíku sděluje, že důležitá je nejen odvaha moderátorů, ale také ochota publika přijímat i jiné informace než jen ty příjemně ukolébávající a sebestředně přesvědčující, že vše je v naprostém pořádku.

JAN JAROŠ