číslo 15

vyšlo 3. 4. 2006

Nalaďte si

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

Od středy 12. dubna, Český rozhlas 3 - Vltava, vždy v 18.30

Rozhlasové putování za Svatým Grálem

Tematika Svatého Grálu je zachycena v románské středověké literatuře především v rozsáhlém cyklu prozaických románů vzniklých v letech 1215?1235 a dochovaných v řadě velmi rozdílných rukopisných verzí (tzv. Cyklus Vulgata nebo Lancelot-Graal). Existujících devět úplných rukopisů lze seskupit do pěti základních okruhů: 1) Estoire del Saint Graal (Příběh sv. Grálu), v němž se vypráví, jak byl Grál přenesen z Orientu na hrad Králů Rybářů. 2) Estoire de Merlin (Příběh Merlinův), který začíná narozením Merlinovým, vypráví o Artušově intronizaci a končí narozením Lancelotovým. 3) Lancelot du Lac (Lancelot z Jezera), nejrozsáhlejší část, která představuje polovinu celého cyklu a končí početím Galáda, syna Lancelota a dcery krále Pelese. 4) Queste del Saint Graal (Putování za Svatým Grálem), které končí smrtí Galádovou a zmizením Grálu, který je vynesen tajemnou rukou do nebe. 5) Mort le Roi Artu (Smrt krále Artuše), v níž artušovská říše podléhá zkáze.

Rozhlasová četba na pokračování Putování za Svatým Grálem vznikla z překladu čtvrté části cyklu, kterou chystá k  vydání nakladatelství Triáda. Rukopis vznikl někdy v letech 1225-1230, přičemž autor zůstává dodnes neznámý: Mistr Gautier Map, figurující v samém závěru vyprávění jako ten, kdo příběh Svatého Grálu přeložil z latiny do francouzštiny, autorem není. Literární historikové vyslovili domněnku, že autorem vyprávění byl patrně někdo, kdo měl blízko k cisterciáckému řádu a kdo v psychologicky jemně popsaném putování Galádově zachytil obraz asketického a mystického ideálu (Albert Pauphilet a Étienne Gilson hovoří o tom, že tento ideál je plodem cisterciácké reformy a opírá se o myšlenky sv. Bernarda).

Putování za Svatým Grálem je mimořádným dílem nejen v kontextu celého pětidílného cyklu, ale i v kontextu celého francouzského písemnictví 13. století. Dokonale zvládnutý mýtus hledání grálu se stává velkolepou metaforou cesty k osobnímu zdokonalení a k nadosobnímu řádu.

V mistrovsky stavěném vyprávění se prolínají a prostupují reminiscence novozákonní s mýtickými prvky (nebezpečný stolec, zkouška s mečem) a je patrné, že autor dokonale ovládal látku biblickou i příběhy artušovských legend. Linearita vyprávění o putování postav je neustále prostupována rozhovory s poustevníky, kteří postavám příběhu osvětlují význam jejich dobrodružství a zasazují je do rámce historického (biblického i pseudobiblického) či eschatologického.

Pohyb v Putování za Svatým Grálem je de facto více cyklický než lineární: Svatý Grál se vrací na své původní místo do města Sarrazu, který představuje nebeský Jeruzalém, a Galád se vrací do země svých předků Davida a Josefa Arimathejského. Jedině Bohort vykoná tradiční, byť rovněž cyklickou cestu: vrací se na dvůr krále Artuše, aby zde vyprávěl o dobrodružstvích Svatého Grálu.

Básník Yves Bonnefoy, spoluautor překladu Putování za Svatým Grálem do moderní francouzštiny, upozorňuje na to, že celou hloubku skrytou v mýtickém příběhu Svatého Grálu se možná nikdy nedozvíme: "Je možné, že smysl oněch vyprávění, který nám uniká, nebyl třeba ničím jiným než přeludem, křížením vlivů dávných keltských příběhů, dvorské erotiky a křesťanských prvků."

Patnáctidílnou četbu na pokračování z anonymního středověkého románu v překladu Jiřího Pelána připravila Barbora Bukovinská. V režii Ivana Chrze účinkuje Jan Hartl.

(tur)