číslo 16

vyšlo 10. 4. 2006

Nalaďte si

ROZHLASOVÁ HRA

Sobota 22. dubna, Český rozhlas 3 - Vltava, 14.00

Kafka pro nás netrpěl, Kafka se pro nás bavil

Větu v titulku jsem si vypůjčil z pronikavé eseje Milana Kundery Kastrující stín svatého Garty. Ke své škodě jsem se s Kunderovou polemikou s kafkologií setkal až ve dnech, kdy režisér Dmitrij Dudík s   mistrem zvuk Radkem Veselým montují hotový zvukový materiál inscenace Zámku do konečného tvaru. Nemohl jsem se tedy takovou autoritou zaštiťovat předem, když jsem prosazoval své rozhlasové přečtení románu do podoby auditivní inscenace. Lhal bych však, že mě potvrzení interpretace Zámku jako komedie i dodatečně nepotěšilo.

Všechny pracovní porady k   Zámku jsme konali v kavárně Montmartre v Řetězové ulici, kde na začátku minulého století Kafka s oblibou vysedával. Tehdy sem chodili pražští německy píšící spisovatelé. Na Kafkově pérovce je muž pospávající na pobryndaném stole mezi rozpitými půllitry. Údajně Kafkův autoportrét z   Montmartre.

Zeměměřiči K. v Zámku se věčně chce spát a v cizím světě nemá zpravidla kde hlavu složit, spává po hospodách, ve splašcích piva se vášnivě miluje s Frídou, kterou poprvé spatřil sotva před půl hodinou. Kundera nad touto scénou soudí, že Kafka pro nás objevil komično sexuality.

Kafky je plná Praha, ale většinou se zde duchovně kšeftuje s jakýmisi obskurními kafkovskými zombie. Kafka se v pražském podzámčí stal obětí buď hamburgrářského turismu, či nedotknutelně pomníkové adorace. V tričku se zažehlovacím Franzem a s Brodovou "kafkokolickou exegezí" (Kundera) v ruce stojí ti, kdo chtějí autora poznat, v rozpacích před vynikajícím, neboť komickým pomníkem od Jaroslava Róny: "Copak je dovoleno v temné říši hlubinných existenciálních přesahů, neurastenický obsesí deprivovaného a patrně impotentního hypochondra Kafky se smát, ba chechtat?"

Poprvé jsem Zámek připravoval na začátku 90. let pro inscenaci režiséra P. Palouše v bývalém Divadle Ká. Profesor Goldstücker, s nímž jsme měli tu vzácnou příležitost konzultovat, vřele souhlasil s názorem, že Zámek je třeba číst jako román psaný v nově vzniklém Československu. Naši snahu pracovat v inscenaci s češstvím i pomocí českého hospodského folklóru potvrdil přednáškou o čtenářské Kafkově vášni k Boženě Němcové a o souvislostech Zámku a novely V zámku a podzámčí.

V rozhlasovém nastudování hraje řada herců, kteří jsou vnímání jako komici - P. Landovský, S. Stašová, J. Lábus, V. Vydra, A. Goldflam, T. Töpfer. V Kafkově Zámku je hodně veselo, sousedsky a zpěvavě - jen ten nepochopitelný K. (Vladimír Dlouhý) pořád nechápe, co má dělat, aby s obecnou zimní idylkou splynul. Nepochopitelný člověk je ten K., zdroj mnoha nedorozumění - a nedorozumění je motorem komedie.

Už režisér Jan Grossmann svým Procesem v Divadle Na Zábradlí v polovině 60. let postihl podstatu toho, jak moderně inscenovat Kafku. Berme Kafku jako autora vážně, nepomáhejme mu vlastním geniálničením a nehrajme obrazy, které vyvolávají v inscenátorech jeho prózy, oslovující čtenáře komplexně, ve všech vrstvách vědomí i nevědomí. Hrajme Kafku přesně a věcně a ponechme na divácích a posluchačích, aby jejich imaginace svobodně pracovala.

V Kafkově Praze je třeba odhodit jak tmavá franzovská trička, tak vědecké bedekry autorovým světem. Je třeba zabývat se Kafkou takovým, jaký je, a slyšet to, co nám chtěl říct, ne to, co nám někdo předžvýkal.

Kafka vzal kabát a odešel z pomníku podzámčím na pivo do Montmartru. Potkat ho a rozumět mu může každý, kdo hledá člověka, ne nesrozumitelností ocejchované monstrum. O takové setkání se snaží rozhlasová inscenace, ke jejímuž poslechu vás zvu. Kafkův smích neutěšuje, ale léčí. Dobrou zábavu.

JAN VEDRAL

Český rozhlas 3 -Vltava a Společnost Franze Kafky zvou posluchače na veřejnou předpremiéru rozhlasové inscenace Kafkova Zámku. Proběhne 18. dubna v 18.00 hodin v sále Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze, Maiselova 15, Praha 1. Po poslechu hry (85 minut) následuje diskuse s tvůrci a představiteli hlavních rolí, herci Taťjánou Medveckou a Vladimírem Dlouhým. Vstup volný.