číslo 19

vyšlo 2. 5. 2006

Nalaďte si

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

Od soboty 13. května, Český rozhlas - 3 Vltava, vždy v 18.30

Robert Walser: Jakob von Gunten

Donedávna byl švýcarský spisovatel Robert Walser (1878-1956) u nás znám jen z výboru Pěší putování (Odeon 1982). V   letošním roce, kdy uplyne padesát let od jeho smrti, vydalo nakladatelství Opus jeho román Jakob von Gunten z roku 1909. Seznamujeme se v něm s  chodem (respektive nefunkčností a postupným rozpadem) ústavu Benjamenta, učiliště pro budoucí sluhy. Z    deníkových zápisů chovance ústavu Jakoba von Gunten se skládá bizarní svět institutu, jehož žáci jsou vyučováni řádnému chování a oddané službě. Také pod vlivem tohoto "pedagogického působení" netouží Jakob po úspěchu, po kariéře, nýbrž si ve svém deníku poznamenává: "V pozdějším životě budu roztomilou, pěkně zakulacenou nulou."

Walser ve svém snovémpříběhu nabízí obraz světa, v němž jsou na jedné straně ti, kteří budují, vydělávají a jejichž činy sunou dále to, co se tak pyšně nazývá pokrok, a vedle nich ti, kteří jim pokorně slouží, lidé bez ambicí, ve společenské hierarchii na samém dně. Lidé jakoby téměř neexistující; nuly, beroucí službu jako jediné poslání, jež jim ale zároveň dává svobodu ve společnosti orientované na vypjatý individualismus a zisk. Tento román-deník lze také číst jako vizionářské rozloučení s  jednou epochou, s  jedním druhem společenského uspořádání Evropy; v závěru románu se Jakob v jednom ze svých snů loučí s kuratelou evropské kultury a vydává se na putování po Asii.

Robert Walser patří k významným autorům německy psané literatury, jeho dílo však za jeho života nedošlo patřičného ocenění. Přestože si nadějného literáta (kterým Walser v   době vydání románu Jakob von Gunten byl) oblíbili například Christian Morgenstern či Hermann Hesse, čtenářský ohlas nebyl velký. Po Jakobu von Guntenovi píše další prózy (např. Sourozenci Tannerovi, Pomocník), očekávané uznání však nepřichází a také pod vlivem existenčních problémů se dostavují silné deprese. Po dvou nezdařených pokusech o sebevraždu se Walser v   roce 1929 nechává hospitalizovat na psychiatrii a až do konce života žije pod lékařským dohledem v   různých ústavech. Od roku 1936 jej navštěvuje publicista Carl Seelig, který s  Walserem vyráží na terapeutické pěší procházky, během nichž zaznamenává spisovatelovy myšlenky, aby je shromáždil ve svazku Putování s  Robertem Walserem (1957). Také díky tomu se v druhé polovině dvacátého století dostalo tomuto těžko zařaditelnému tvůrci náležité pozornosti. Podivný a fascinující svět ústavu pro sluhy z románu Jakob von Gunten inspiroval i režisérskou dvojici bratrů Quayových: v   roce 1995 podle něj natočili film Institut Benjamenta.

Román do češtiny přeložil Radovan Charvát. V osmidílné četbě na pokračování jej v režii Evy Řehořové představí Igor Bareš.

MAREK HOROŠČÁK