číslo 20

vyšlo 9. 5. 2006

Dívejte se

Mladí zhýralci putují antickým světem

Pondělí 15. května, ČT 2, 22.05

Felliniho filmy jsou vesměs autorské - včetně těch, které natáčel podle cizích předloh. Platí to rovněž pro Satyrikon (1969). Antický svět se mu stává záminkou pro uvažování o dnešku, dokonce připouští, že protestní bouře ze sklonku 60. let mohly ovlivňovat zaměření filmu, že hrdinové se svými skutky i postoji mohou podobat hippies. Když starořímský spisovatel Petronius (proslulý arbiter elegantiarum neboli rozhodce ve věcech vkusu na dvoře císaře Nerona) sepisoval Satyrikon, měl na mysli zhýralé mravy své doby. Zachovaly se z něho jen zlomky, nejpověstnějším segmentem je Hostina u Trimalchiona, která posléze také tvoří důležitou část Felliniho filmu, avšak nikoli jedinou. Hrdinou je bezstarostný mladík Encolpius, potloukající se po světě spolu s přáteli Asciltem a Gitonem - Fellini dokonce připouští, že mu připomínali darmošlapy z jeho stejnojmenného filmu. Jsou to povaleči, příživníci, příležitostní rváči, kteří se potulují po zemi a stále více proti své vůli jsou zatahováni do nebezpečných situací.

Fellini dodržuje Petroniovo rozvržení, epizodičnost vypravěčské struktury i fantazijnost vizuálního ztvárnění. Patrná je snaha zveřejnit dosud tabuizovaná témata, homosexualitu jako vůdčí prvek mezilidských vztahů, obžerství nebo některé šokující výjevy (utnutí ruky v rámci divadelního představení; ostatně divadelním kusem se ukáže být i proslulá scénka o vdově z Efesu, častokrát zpracovávaná i samostatně, u nás například Jaroslavem Bočkem).

Určující je vizuální ztvárnění, které - věřme - obrazovka nesetře. Mnohé krajinné scenerie, nasnímané Giuseppem Rotunnem, vykazují surrealistickou uhrančivost. Totéž platí pro scénografii a kostýmní návrhy. Tady režisér nejsilněji popustil uzdu své fantazii a záměrně narušoval ustálené představy - zatímco potemnělé lázně připomínají bludiště chodeb a hlubokých prostor, zhýralá hostina u zbohatlíka Trimalchiona nemá daleko k vizi pekla (včetně gigantického roštu).

Fellini obnažuje příznaky úpadku, které vnímá jako aktuální i pro naši dobu. Zařazuje sem citu zbavený sex (oblíbeným je motiv nenasytnosti, symbolizovaný smyslně rozkmitaným jazykem u většinou vyžilých ženštin), ale také bohapusté hostiny, zjevování příšer (v Satyriconu vytažení mořské obludy na palubu), poživačnost a mravní zpustlost jako životní styl. Antika zanikla. Jak skončí naše civilizace?

JAN JAROŠ