číslo 20

vyšlo 9. 5. 2006

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE RADIOSERVISU

Maryša má sílu lidové balady

Podkladem mi bylo donucování k  sňatku, jaké bývá skoro v každé dědině a jehož podobný případ jsem podrobně znal z jedné selské rodiny, kde pěknou dcerku donutili, aby si vzala zámožného vdovce s dětmi, vzpomínal Alois Mrštík v závěru svého života na zdroje, z nichž čerpal příběh Maryši, dramatu, které napsal spolu se svým bratrem Vilémem a jež bylo poprvé uvedeno Národním divadlem v Praze roku 1894. První akt - jednání Vávry s Lízalem a Franckovo loučení jsem si vymyslil. K  detailům národopisným mi byl podnětem odjezd rekrutů na moravských dědinách na podzim. I některé další klíčové události hry měly svůj předobraz v realitě: Jeden z přátel mi vypravoval, co se kdysi přihodilo v sousední vesnici, kde rival v hospodě vyhrožoval svému sokovi, že mu za jeho děvčicou veřejně bude chodit. Tragický závěr pak byl inspirován porotním líčením v Brně, na které jsem se pamatoval ze svých studentských let, kde mladá žena otrávila svého muže, starého kováře, surového tyrana, aby se od něj osvobodila. Tenkrát porotou byla osvobozena a z novinářské noticky si pamatuji, že po přelíčení a osvobození vše poprodala a se svým milencem se odstěhovala do Chorvatska, aby si založila novou domácnost. Alois Mrštík však právem odmítal, aby Maryša byla považována za jakýsi fotografický otisk reality. Díky své hutnosti, konkrétnosti a přitom i velké míře zobecnění, má hra takřka sílu balady, a tyto kvality z ní učinily jedno z nejčastěji inscenovaných dramat napsaných v českém jazyce.

V rozhlase byla Maryša poprvé inscenována v listopadu 1927 s Mílou Pačovou v titulní roli a se Zdeňkem Štěpánkem coby Franckem, podruhé o deset let později v brněnském studiu, kde ji nastudoval Josef Bezdíček (Maryšu ztvárnila Vlasta Fabianová, Francka Vladimír Leraus a Lízala Josef Skřivan), potřetí až v roce 1966 (vysílána byla o rok později), a to na základě inscenace Karla Palouše uváděné v Realistickém divadle a pro rozhlas upravené Daliborem Chalupou. (Maryša - Jana Dítětová, Francek - Vilém Besser, Lízal - Karel Máj).

Maryša natočená v roce 2002 režisérkou Markétou Jahodovou a nyní vydaná na CD Radioservisem v edici Zlatý fond českého rozhlasu je tedy čtvrtou rozhlasovou interpretací tohoto dnes již klasické díla. Úprava dramaturgyně Jany Paterové zvýraznila sevřenost a dramatičnost příběhu. Tyto kvality pak umocnila původní scénická hudba Jiřího Pavlici v podání Hradišťanu, která nejen pomáhá vytvářet prostředí a členit děj, ale je také jeho nositelem, jak uvádí Markéta Jahodová. Písnička ulehčí loučení rekrutům, raduje se v tanci, vyzpívá bolest milenců, kteří si nejsou souzeni, vypláče zoufalství zmařeného života. Kromě zpěváků Hradišťanu zpívají texty vybrané (nejen) ze Sušilových sbírek lidových písní i Lenka Krobotová (členka Dejvického divadla), jež propůjčila svůj hlas Maryše, a představitel Francka Jiří Dvořák (z Divadla na Vinohradech). Skvělý výkon podávají "moravští" členové Národního divadla - Miroslav Donutil v roli Vávry a Josef Somr jako Lízal (toho interpretoval na své mateřské scéně i při zdejším posledním nastudování hry v roce 1999).

(šrá)