číslo 21

vyšlo 15. 5. 2006

Dívejte se

Napříč římskou minulostí i dneškem 

Pondělí 22. května, ČT 2, 21.35

Federico Fellini se dokumentům věnoval málokdy, ale pokud učinil výjimku, vznikla osobitá, více či méně inscenovaná výpověď, která ze všeho nejvíc svědčila o svém tvůrci. V případě Romy, spíše eseje než čehokoli jiného, vzdává hold „Věčnému městu“, nijak nezastírá svou zaujatost. Evokuje různorodé okamžiky minulosti i přítomnosti se zřetelně groteskní nadsázkou, jednou rozmarnější, jindy nahořklejší. Přítomnost se ustavičně prolétá s minulostí, až obě roviny splynou ve znepokojivé motorkářské jízdě kolem početných římských pozoruhodností. Noční jezdci přitom dodržují historickou posloupnost, zběsile se řítí od barokních památek k antickým, aby posléze vyjeli za hranice města.

Před našima očima ožívají dávné události: profesor na školním výletě vypráví svým studentům, jak Caesar překročil pověstnou řeku Rubikon - a sám se jí brodí. Promžikne bombastický (pseudo)historický velkofilm, z rozhlasu zazní papežovo požehnání. Spatříme jadrné lidové veselice, roztančené přímo na ulici s bezpočtem svérázných lidských typů. Ani fašistická éra jejich pořádání nenarušila. Fellini s nostalgickým zaujetím zkoumá rozličné podoby zábavy, navštívíme kterýsi podřadný kabaret, kde naštvaní diváci co chvíli pískají, nahlédneme jak do nevěstince s politováníhodnými kněžkami lásky, tak přepychového, který nabízí služby „lepší klientele“.

Výjevy věnované dnešku prozrazují více útočné ironie, jak naznačuje zejména bizarní módní přehlídka, předvádějící nejrůznější církevní oděvy. Režisér navíc sám sebe (nejprve jako udiveného malého chlapce, pak jako zvídavého mladíka a konečně jako světoznámého tvůrce) vtahuje do vyprávění - v posledním převtělení jej zastihujeme třeba za průtrže mračen, jak natáčí dopravní zácpu kdesi na dálnici k Římu, aby vzápětí vyšlo najevo, že v případě potřeby si vypomáhá i deštěm uměle rozprašovaným. V jiné scéně se ocitneme v podzemí, kde dělníci objevili dávno zapomenuté katakomby s nástěnnými malbami (členů filmového štábu?), které na čerstvém vzduchu začnou blednout a rozpadat se.

Kde začíná a končí Felliniho mystifikace? Závisí na každém z nás, jak budeme odečítat režisérovu niternou vizi Říma. Ač je to k nevíře, téměř celou ji natočil v ateliéru...

JAN JAROŠ