číslo 21

vyšlo 15. 5. 2006

Televizní glosář

Trochu jiná televizní zábava

Každý soud v sobě nese riziko omylu. Tím víc, soudí-li člověk předčasně. I při hodnocení televizních pořadů občas nezbývá, než přiznat omyl a odvolat, co bylo napsáno. Například promění-li se pořad budící zpočátku nedůvěru a pochybnost v jednu z dlouhodobě nejpozoruhodnější události obrazovky. To je i případ rozhovorů Jana Krause s hosty v Uvolněte se, prosím. V odhadu jejich perspektivy se před časem na tomto místě totálně zmýlil autor těchto řádků.

Před lety provozoval Jan Kraus na Primě talk show Další, prosím! V tradičním úhoru televizní zábavy působily jeho tehdejší lekce originálního a vkusného humoru na hraně politické satiry jako zjevení. Nebylo proto divu, když se získaný kredit investigativního baviče a pohotového glosátora pokusil zúročit svým přestupem na větší a viditelnější hřiště České televize. Svůj úspěch však tehdy v novém angažmá nezopakoval. Ve dvou pořadech (Ze života zvířat a Přesčas) se stal pouhým zaměnitelným moderátorem. Třetí (O.K. - Občan Kraus), který měl adaptovat Krausovu jedinečnost pro potřeby „velké sobotní zábavy“, pohořel úplně - nedočkavě vyhlížená premiéra se stala neslavnou derniérou.

Když se před půldruhým rokem objevil v programu ČT nový pokus vzkřísit někdejší Krausovu originalitu v talk show Uvolněte se, prosím, zdálo se, že vstoupit do téže řeky se ani napotřetí nepodaří. Několik úvodních pokračování dávalo pochybnostem za pravdu. Vytrvalost a víra v úspěch se však tentokrát vyplatily. Během času vyzrálo Uvolněte se, prosím v pořad, který na tuzemské obrazovce nemá obdoby. Dnes výrazně překračuje nejen zaběhané představy o televizní zábavě, ale i o samotném žánru talk show. Ten dosud na obrazovce existoval ve dvou podobách. Zábavnou variantu postavenou na nekonečném přívalu veselých historek představují dementní Banánové rybičky stejně jako kultivovanější a přece jen únosnější Bolkoviny. Jejich serióznějším a informativnějším protipólem jsou například pořady Na plovárně či Krásný ztráty. Krausův pořad se pohybuje na pomezí obou extrémů a přirozeně integruje jejich přednosti - zábavnou formou diváky informuje.

Princip improvizovaných rozhovorů s hosty různých profesí, z odlišných společenských vrstev, a především rozdílného daru smyslu pro humor, pohotovosti a inteligence, klade na tazatele výjimečné nároky. Zároveň však s sebou nese i rizika v podobě různých dispozic zpovídaných být partnerem v dialogu. Přes veškerou Krausovu pohotovost, improvizační talent, a v neposlední řadě i přípravu, se slovní ping-pong občas promění v beznadějné „utkání se zdí“. Občasná neschopnost hosta reagovat, křečovitá snaha o vtipnost či případná neochota riskovat a vystoupit z nacvičené mediální šarže, logicky ústí v hluchá místa. Mnohdy na hraně trapasu. Právě ony však paradoxně zvyšují přitažlivost pořadu. Vzácná živá nedokonalost je víc než všudypřítomná dokonalá sterilita. Zvlášť na obrazovce.