číslo 22

vyšlo 22. 5. 2006

Pořiďte si

Noetické hry se čtenářem

Z tvorby Antonia Tabucchiho, významného a světově uznávaného současného italského autora (*1943) bylo zatím do češtino přeloženo pět titulů - Sny o snech, Ztracená hlava Damascena Monteira, Jak tvrdí Pereira, Rekviem a Italské nokturno. Nedávno k nim v překladu Jiřího Pelána přibyl i soubor povídek Pohled z druhé strany. Tímto dílem, poprvé vydaným v roce 1981, se profesor portugalské literatury na janovské a později sienské univerzitě, stál ve své vlasti známým a populárním prozaikem. Svědčí to o vyspělosti italských čtenářů, neboť rozhodně nejde o texty s přímočaře podávanými atraktivními tématy, či jakkoli jinak se podbízející. Naopak - to, co je podstatné, je v nich smlčeno, a ke skutečnostem, k nimž odkazují, se dostáváme, jen dokážeme-li bílá místa na „zobrazovaném“ ani ne tak vyplnit svou představivostí jako spíš překlenout svým porozuměním a vcítěním. Autor s námi bez ustání hraje noetické hry. A to především prostřednictvím vypravěčů jednotlivých povídek. Ať už se jedná o italského literáta, který s pomocí své portugalské milenky zajišťuje podporu protisalazarovské opozici, o malého chlapce, jenž prožívá spolu se svou sestrou a matkou bolest ze smrti otce, či o psycholožku z linky důvěry, která snímá ze svých klientů tíhu samoty a sama jí trpí, vždy nás tito vypravěči zaklínají do svého pohledu na věci, abychom však pochopili jejich traumata, a tedy i to, co vlastně sdělují, musíme si sami vytvořit pohled jiný - s perspektivou, která sice jejich perspektivu zahrnuje, ale zároveň ji přesahuje.

Možná právě v tom tkví příčina Tabucchiho úspěchu: že čtenáře neukolébává, ale zjitřuje; znejasňováním smyslu zobrazovaného podněcuje jeho mysl, probouzí jeho touhu  zjasnit enigmatický obraz skutečnosti. Navíc to činí s neobyčejnou stylistickou bravurou a velmi úsporně, takže jeho krátké prózy jsou zároveň mistrovskými ukázkami vypravěčského minimalismu.

Hodnotu knihy, vydané nakladatelstvím Argo, zvyšuje obsáhlý překladatelův doslov, jenž esejistickou formou přibližuje osobnost autora, jeho tvorbu i jeho poetiku. Nepomíjí ani jeho vazbu k portugalské literatuře a zvláště k dílu Fernanda Pessoy, jenž byl stejně jako Tabucchi fascinován tím, že lze na svět nahlížet z nesčetného množství zorných úhlů a zachycovat jej z nejrůznějších perspektiv.

BRONISLAV PRAŽAN