číslo 26

vyšlo 19. 6. 2006

Dívejte se

Zachovat si důstojnost bývá obtížné

Středa 29. června, ČT 2, 20.00

Začátek německého dramatu Nikde v Africe souběžně rozehrává dvě dějové roviny - jednak na farmě v africké Keni (která je ovšem ještě v britském područí), jednak v nacistickém Německu, odkud zbytek židovské rodiny Redlichových, mladá žena s malou dcerkou Reginou, odjíždí za mužem do neznámého, divošského prostředí. Manželé se sice v Keni šťastně shledají, avšak záhy na ně dolehne další pohroma: po vypuknutí války jsou jako osoby z národa britskému impériu nepřátelského internováni. A Regina, byť nedůsledně, se stává vypravěčkou i komentátorkou dění.

Režisérka Caroline Linková zkoumá hned několika aspektů, které se Redlichových dotýkají. Jednak zdůrazňuje absurditu rasových (či jakýchkoli jiných) dělení: hrdinové mají sice židovský původ, ale považují se za Němce, náboženské úkony je nijak neoslovují. Poněkud pak zamrazí, když při vyučování v britské škole jsou židovské děti vyzvány, aby vstaly z lavic, postavily se ke zdi - a neúčastnily se ranní modlitby. Ostatně latentní antisemitismus (na úrovni, že židi zabili Kristapána) přetrvává snad všude.

Druhým důležitým okruhem je vnitřní proměna Jettel Redlichové. Poznáváme ji jako zhýčkanou paničku, zvyklou na večírky a bezstarostný život. Osamělý, úmorný život na odlehlé farmě ji deptá, touží po jakémkoli úniku, ostatně těžce zklamané iluze symbolizuje už drobný detail: přiveze si s sebou nepotřebné vybavení - porcelánové nádobí a dokonce večerní šaty. Ale je to právě Jettel, která přijme jakkoli vnucená „pravidla hry“ za svá, nalezne nový smysl i rozměr své existence a posléze oponuje i svému muži, když ten - již jako voják britské armády - začne uvažovat o návratu do Německa.

Režisérce se podařilo evokovat dobové podmínky i vhodným zařazením davových scén (třeba při internaci), rovněž začlenění černošského živlu si uchovává plnou přirozenost, i když si nelze nevšimnout zjevného a nadsazeného obdivu k „přírodnímu bytí“. Linková se sice nedojímá krásami africké přírody, avšak ztotožnění tohoto prostředí s čímsi prapůvodním a neposkvrněným je stejně mýtotvorné. Pojetí celého příběhu prozrazuje melodramatický půdorys se zvýrazněnou dojemností a se zjevně změkčujícími tendencemi.

Přesto si vyprávění udržuje věrohodnost, mimo jiné i zásluhou hereckého ztvárnění. Juliane Köhlerová v roli Jettel dostala největší příležitost postihnout postupné vyzrávání své hrdinky (nikoli náhodou nabádá jeden z domorodců malou Reginu, aby se o matku starala, protože ona má ještě dětské uvažování a vzdorovitost). Pozoruhodné je rovněž přiblížení Reginy, již si postupně předaly Lea Kurkaová a Karoline Eckertzová. Zachovaly jak pel rychle se přizpůsobujícího dětství, tak rané dospívání, které již vede k zastávání prvních postojů, k potřebě nově si definovat vztahy, lépe pochopit.

JAN JAROŠ