Zpět na titulní stránku

číslo 26

Zpět na titulní stránku

vyšlo 19. 6. 2006

Nalaďte si


SCHŮZKY S LITERATUROU

Diváci lidské komedie

Neděle 2. července, Český rozhlas 3 - Vltava, 20.20

„Prototypem“ dandyho byl Georg BrummelSlovníkové heslo „dandy“ je poměrně stručné: švihák, hejsek, světák, muž oděný podle poslední módy. Význam tohoto pojmu je však bohatší. Dandy se neliší od ostatních smrtelníků jen dokonalým, elegantním zevnějškem, liší se především svým vnitřním ustrojením, postojem k realitě, životním stylem. „Existují jen dva druhy mužů: dandyové a ostatní. Vítězové nad životem a jeho otroci. Dandy překonává život svým já. Je rozeným individualistou. Je důsledným skeptikem, ale má jednu velikou víru: víru v sama sebe. Život nedovede ho ničím zklamati, neboť ničeho od něho neočekává, očekávaje všechno od sebe. Jest umělcem života, milencem umělých rájů a nových, osobitě diferencovaných senzací a opovrhovatelem vším přirozeným, zřejmým a obecným… Je divákem lidské komedie, nemaje na ní účasti, hledě na ni zpovzdálí svého osamělého osudu lhostejnými zraky ironického kritika. Není to však pravidlem: je tolik různých dandysmů, kolik je dandyů.“ Tak charakterizuje dandyho český prozaik a esejista Artur Breiský. Fenoménu dandysmu rozuměl jako málokdo jiný - sám totiž dandym byl. Podobně jako jiný představitel české dekadence - Jiří Karásek ze Lvovic. V našich končinách byl však dandysmus spíše výjimkou, přišel k nám ze západní Evropy, a to v čase, kdy jeho éra spěla již k nevyhnutelnému zániku.

Zvláštní pozornost si zasluhují zejména dandyové-umělci. Jejich vnitřní dilema trefně vystihuje Breiského výrok, týkající se Oscara Wilda: „Byl příliš básníkem, aby mohl být dokonalým dandym. Jeho tragikou byl stálý rozpor duše básníkovy s duší dandyho.“ Rozhlasová kompozice Jaroslava Havla se vydává po stopách dandysmu do Francie - pravděpodobné země jeho původu, do Anglie - kde dosáhl vrcholu v postavě Georga Brummela, okrajově se dotýká také jeho osobitých podob v ruském prostředí. Kromě mnoha literárních citací, odkazů a životopisných postřehů přináší také úvahy nejvýznamnějších „teoretiků dandysmu“.

DAGMAR ORAVOVÁ