SCHŮZKY S LITERATUROU
Diváci lidské komedie
Neděle
2. července, Český rozhlas 3 - Vltava, 20.20
Slovníkové
heslo „dandy“ je poměrně stručné: švihák, hejsek, světák, muž oděný podle
poslední módy. Význam tohoto pojmu je však bohatší. Dandy se neliší od
ostatních smrtelníků jen dokonalým, elegantním zevnějškem, liší se především
svým vnitřním ustrojením, postojem k realitě, životním stylem. „Existují jen
dva druhy mužů: dandyové a ostatní. Vítězové nad životem a jeho otroci.
Dandy překonává život svým já. Je rozeným individualistou. Je důsledným
skeptikem, ale má jednu velikou víru: víru v sama sebe. Život nedovede ho
ničím zklamati, neboť ničeho od něho neočekává, očekávaje všechno od sebe.
Jest umělcem života, milencem umělých rájů a nových, osobitě diferencovaných
senzací a opovrhovatelem vším přirozeným, zřejmým a obecným… Je divákem
lidské komedie, nemaje na ní účasti, hledě na ni zpovzdálí svého osamělého
osudu lhostejnými zraky ironického kritika. Není to však pravidlem: je tolik
různých dandysmů, kolik je dandyů.“ Tak charakterizuje dandyho český prozaik
a esejista Artur Breiský. Fenoménu dandysmu rozuměl jako málokdo jiný - sám
totiž dandym byl. Podobně jako jiný představitel české dekadence - Jiří
Karásek ze Lvovic. V našich končinách byl však dandysmus spíše výjimkou,
přišel k nám ze západní Evropy, a to v čase, kdy jeho éra spěla již k
nevyhnutelnému zániku.
Zvláštní pozornost si zasluhují zejména dandyové-umělci. Jejich vnitřní
dilema trefně vystihuje Breiského výrok, týkající se Oscara Wilda: „Byl
příliš básníkem, aby mohl být dokonalým dandym. Jeho tragikou byl stálý
rozpor duše básníkovy s duší dandyho.“ Rozhlasová kompozice Jaroslava Havla
se vydává po stopách dandysmu do Francie - pravděpodobné země jeho původu,
do Anglie - kde dosáhl vrcholu v postavě Georga Brummela, okrajově se dotýká
také jeho osobitých podob v ruském prostředí. Kromě mnoha literárních
citací, odkazů a životopisných postřehů přináší také úvahy nejvýznamnějších
„teoretiků dandysmu“.
DAGMAR
ORAVOVÁ |