číslo 27

vyšlo 26. 6. 2006

Dívejte se

Utíkat v řetězech není snadné

Pondělí 3. července, ČT 2, 21.35

Nebývá zvykem, aby americký film uvozovaly první verše Homérovy Odyseji: „O muži zchytralém, múzo, mi vypravuj, který se mnoho, přemnoho nabloudil světem...“ Ovšem tento dávný epos měl vyprávění bratří Coenů, nazvané Bratříčku, kde jsi?, jakkoli zcela svébytné a nezávislé, inspirovat.
Tragikomicky laděný příběh se odehrává ve 30. letech, lehce jsou nadhozeny důsledky hospodářské krize i demagogické volební kampaně. Ale pozornost se soustředí na trojici uprchlých vězňů (představují je George Clooney, John Turturro a Tim Blake Nelson), prožívajících při svém útěku bezpočet bizarních či přímo paradoxních zážitků. Coenové se vzdali dramaticky vyklenuté stavby, upřednostnili různě se prolínající epizody navlékané do jednoduché, mírně nadsazené syžetové osnovy.
Přejímají strukturu Homérovy předlohy, která popisuje střety hrdinů s jednotlivými nástrahami též jako postupný sled událostí. Jméno Homérova Odyssea dokonce vplouvá i do příjmení jednoho z trojice uprchlíků, jenž se stejně jako jeho jmenovec stává vůdčím prvkem. Coenové nastolují několik pohnutek jejich chování - jednak vidinu pokladu, která se ovšem rozplyne jako vybájená, jednak vychytralost, na níž uprchlíci narážejí, jednak pocit solidarity s trpícími.

Třebaže dva z tria přikovaných kamarádů dlouho věří, že je čeká bohatý podíl, ve skutečnosti to Everett Ulysses McGill (mužný Clooney jej charakterizoval drobným knírkem, pečlivě česanou a ošetřovanou kšticí, nahrubo zarostlou tváří) namluvil svým společníkům jen proto, aby s ním uprchli: chce totiž zabránit své ženě v novém sňatku. Už zde se odráží motiv přítomný právě u Homérovy Penelopy. Jinou inspirací je nepochybně trojice „sirén“: po noci s nimi strávené se doslova vypaří jeden z nich, smolařský Pete. A Delmer, zbývající z trojice, věčně s pusou pootevřenou údivem, vážně věří, že kamarád byl proměněn v žábu, která vylezla z Peteho oblečení.
Jako vždy Coenové osvědčují smysl pro vražednickou nadsázku, tentokrát naštěstí málokdy naplněnou. Vyprávění se vyznačuje - jak je u Coenů zvykem - vtipně napsanými dialogy, nápaditou rekonstrukcí dobových reálií, na které se pohlíží se shovívavým pousmáním.

JAN JAROŠ