číslo 28

vyšlo 3. 7. 2006

Dívejte se

Obrazová kompozice laděná do modré

Středa 12. července, ČT 2, 20.00

Pro hrdiny filmů Krzysztofa Kieślowského je příznačné, že stačí zdánlivě drobný impuls, aby se od základů změnil jejich život. Týká se to jak společensky zacílených dramat, tak subtilních komorních výpovědí. V Amatéru je to filmová kamera, která hrdinovi zprostředkuje dosud nepociťované skutečnosti, v několik let zakázané Náhodě sledujeme tři varianty politické aktivizace téhož člověka, odvíjející se v závislosti na dostižení odjíždějícího vlaku. V televizním seriálu Dekalog se inspiroval biblickými přikázáními, poprvé akcentoval motiv nevyzpytatelných spojitostí mezi jednotlivými příběhy.

Své poslední filmy, produkčně již francouzské, natáčel v přímo hektickém vypětí, které jeho tělo nevydrželo. 13. března 1996 zemřel po operaci srdce. Nedožil se ani pětapadesáti. Triptych Tři barvy se ovšem zapsal do povědomí uměnímilovného publika. Názvy jednotlivých příběhů - Modrá, Bílá, Červená - vycházejí nejen ze symboliky francouzské trikolóry a hesla „rovnost, svornost, bratrství“, ale také z emotivního významu jednotlivých barev. Každá část je navíc výtvarně stylizována do příslušného odstínu.

V prvním snímku - Modré - vypráví o manželce slavného hudebního skladatele, jíž se po tragickém úmrtí muže i dcerky zhroutí dosavadní jistoty. Na venkově bolestně hledá sama sebe, musí se vyrovnat i se zjištěním, že manžel měl milenku. Ale útěchu nakonec nachází ve všeobjímající lásce k bližním; přesně podle biblického verše „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon“. Druhý film - Bílá - se blíží spíše podvodnické hříčce z rodu Podrazu. Podváděný a ponižovaný manžel, emigrant z Polska, vyláká totiž rozmařilou ženu do své vlasti, kde ukuje důmyslnou pomstu. Některé epizody však čerpají z poetiky bláznivých komedií - třeba objemný kufr s pašovaným člověkem ukradnou zloději, kteří samozřejmě netuší, co naleznou. Červená se odehrává ve Švýcarsku a jejími hrdiny jsou osamělý soudce, tajně odposlouchávající telefony svých sousedů, a mladá dívka, zděšená jeho počínáním. Oba však spojuje vědomí trýznivého osamění.

Celou trojicí filmů prochází záměrná nedořečenost navozovaných motivů, snaha přiblížit nejjemnější záchvěvy lidského nitra zmítaného nejistotou. Spoléhají se na procítěné výkony dnes již slavných hereček Juliette Binocheové (Modrá), Julie Delpyové (Bílá) či Irene Jacobové (Červená). Výchozí oporou je ovšem scenáristická dovednost Krzysztofa Piesiewicze, spolupracujícího s Kieślowskim již od Dekalogu, a též podíl hudebního skladatele Zbigniewa Preisnera. Ten si pro Modrou dokonce vymyslel barokního mistra (a báječně napodobil dobové kompoziční postupy), po jehož totožnosti pátrali i uznávaní odborníci.

JAN JAROŠ