číslo 28

vyšlo 3. 7. 2006

Televizní glosář

Jana Svačiny

Zábava s dvacetiletou zárukou

Módní vlny zájmu a popularity se dnes střídají spíš v řádu dnů než měsíců. Natož let. Svou nenasytnou denní spotřebou nových a nových atraktivit patří televize k hlavním podílníkům a spoluviníkům tohoto stavu. Přežije-li pořad na obrazovce dvě desetiletí, je to téměř zjevení. Zvlášť, doprovází-li jej celých dvacet let trvalý divácký zájem. Jedná-li se navíc o úspěch v žánru natolik obskurním, jako je televizní zábava, a hlavně jde-li o titul, který za svou průběžnou popularitu neplatí obvyklým průběžným podbízením se upadajícímu vkusu mas, můžeme mluvit skoro o zázraku. Onou nadčasovou pozoruhodností programového menu České televize je Manéž Bolka Polívky. Platnost dosavadní zkušenosti potvrdil i první letní sobotní večer.

V zavedeném receptu, dle kterého Polívka opět naplnil cirkusovou (či přesněji estrádní) formu, má vše své pevné místo. Konstantní je role protagonisty i klíč k výběru spoluúčinkujících hostů. Zpravidla jde o mistry v konkrétním uměleckém oboru, kteří se prezentují jak ve své autentické podobě (viz tentokrát šanson v podání Jitky Švancarové, resp. baletní duo dvojčat Jiřího a Oty Bubeníčkových), tak v souhře s protagonistou (nejnověji opět především s kongeniálním Milanem Lasicou ve variaci inspirované jejich společným účinkováním v Harwoodově divadelním Garderobiérovi). Tradiční jsou i občas mírně drhnoucí pokusy zapojit některé hosty do hry mimo „jejich parketu“ (viz dialog z nervózně se pochechtávající Jitkou Švancarovou), a dokonce i scénky veselejší víc nápadem než provedením (playbackové extempore nepoticky nekritického otce Michaela Kocába s dcerou Natálií). Standardně nadstandardní jsou naopak hostitelova klaunská sóla, tentokrát sahající od burianovsky kabaretního čísla o navigaci v autě po filosofující „dramatizaci“ Vodseďálkovy povídky o rybaření.

Letmá inventura nejnovějšího setkání Bolka Polívky s jeho hosty v brněnském televizním šapitó, nechce být analýzou. Natož kritikou. Na zatím poslední Manéži je podstatné, že ani po třicáté sedmé se Bolek Polívka nedopustil ničeho, co by výrazněji poškodilo léta budované renomé jeho pořadu. Rozdíly v kvalitě jednotlivých pokračování se stále drží vysoko nad televizním průměrem. Zásluhu na tom má i sebezáchovná střídmost, kterou Polívka prokazuje ve frekvenci svých cirkusových setkávání. V dvacetiletém průměru nedosahuje ani počtu dvou ročně.