číslo 28

vyšlo 3. 7. 2006

Navštivte

Když se rychlost stane celoživotní vášní

Novozélanďan Burt Munro, hlavní hrdina filmu Rogera Donaldsona V zajetí rychlosti, se umanutě věnuje vylepšování své starobylé motorky. Avšak schází mu vhodná plocha, kde by stroj mohl vyzkoušet - ježdění po mořské pláži neskýtá nejvhodnější podmínky. Munro je samotář, jenž si rozumí jen se zvídavým chlapcem odnaproti, je šikovný a vše potřebné si dokáže vyrobit a odlít sám. Současně však snadno vycítíme tvrdohlavost jako jeho ústřední povahový rys - žije v provizorním příbytku, uprostřed zanedbané zahrady, svérázně hnojící jedině stromek citroníku. Když jej sousedé vyzvou, aby pokosil přerostlou trávu, vyřeší to jednoduše: polije ji hořlavinou a zapálí..

Důchodce Munro schraňuje jediný sen: chtěl by se zúčastnit rychlostních závodů v americkém Bonneville, na proslulé solné pláni. Jenže na dalekou výpravu nemá dost prostředků. Teprve když k úsporám přibude výpomoc kamarádů a hypotéka na příbytek, sejde se tolik peněz, aby mohl vyrazit na cestu. Od toho okamžiku se vyprávění přechyluje ke svéráznému road-movie, k příběhu odehrávajícímu se na silnici.

Proslulý herec Anthony Hopkins, jenž podnikavého staříka představuje, dokázal upříst přitažlivý, místy až fascinující portrét z děje vědomě neatraktivního, zbaveného vyhrocených kolizních situací. Jeho hrdina, vcelku povídavý, vstřícný človíček, tak trochu venkovan ztracený uprostřed civilizačních výdobytků, si každého podmaní svou bezprostředností. I odměřené lidi si rychle získává na svou stranu, jak vyplyne zvláště ze scén předcházejících závodu, na který jej organizátoři odmítají vpustit, protože se včas nezaregistroval. Potíže s močením a nedoslýchavost ho polidšťují stejně jako jeho jistá nedovtipnost. Burt dokáže vyjít, ba souznít doslova s kýmkoli, ať již jsou to ženy, s nimiž se náhodně setkává, transsexuální vrátný v hotýlku, kde se dočasně ubytoval, nebo indián, jenž mu daruje svéráznou, ale zřejmě účinnou medicínu.

Režisér Roger Donaldson vytvořil klasicky uměřenou podívanou, v níž se oprostil od módních postupů. Vypráví v pozvolném rytmu, bez klipové uspěchanosti. I náznak násilnosti řeší překlenutím k pohodě, jak vyplyne zejména v úvodních záběrech s napohled drsnými motorkáři, kteří Burta vyzvou k závodění. Donaldson vzdává obdiv lidské nezdolnosti, touze prosadit se bez ohledu na přinesené oběti, takže mu zajisté odpustíme, že celý příběh zahalil do podoby ušlechtilé idyly vyzývající lidi, aby na sebe byli hodní. Uhlazuje nejen realitu Nového Zélandu, ale také strnulého amerického venkova. Nabídl tak snímek jistě staromilský, ale v současné přemíře násilí, hrůz a sexu působící jako pohádkové zjevení, jako laskavá náplast na rozbolavěnou duši.

JAN JAROŠ