číslo 28

vyšlo 3. 7. 2006

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Hold Vlastě Průchové

„Jazz je známka věrnosti. To řekl Škvorecký a je to pravda: kdo zůstal u jazzu, je věrný. Nejde mu ani o peníze, ani o slávu,“ pronesla před pěti lety v interview pro Týdeník Rozhlas česká jazzová zpěvačka Vlasta Průchová. Dobře věděla, o čem mluví. V té době brala za celovečerní koncert v pražských klubech tisíc korun, tedy částku mnohonásobně nižší, než obdrží dnešní bleskové celebrity za jedno tralala na playback v televizní estrádě. Přesto se jazzu nikdy nezpronevěřila. A už nezpronevěří: v pátek 16. června se její takřka osmdesát let trvající životní pouť uzavřela.

Rodačka z podtatranského Ružomberoku zářila už koncem 40. let v pražském jazzovém klubu Pygmalion. Po jeho uzavření vystupovala v Lucerně, v Alhambře i v Hybernii, ovšem jazz byl tehdy komunisty považován za kapitalistický šunt, a tak se prakticky nedostala do nahrávacích studií. Až koncem 50. let jí začaly vycházet singly s původními skladbami jejího manžela, povoláním kardiologa Jana Hammera a texty básníka Jaromíra Hořce. Ti také společně s kapelníkem Karlem Krautgartnerem stáli u zrodu populární soutěže Hledáme písničku pro všední den, v níž prvně zazněly Průchové nejznámější písně Docela všední, obyčejný den či Blues pro malého chlapce. Hvězdné období, v němž zpěvačce vysekl poklonu samotný Louis Armstrong (a ona mu na oplátku upekla štrůdl), skončilo ročním stipendijním pobytem ve Washingtonu, odkud se však do již normalizovaného Československa vrátila jen se svým manželem - syn Jan byl přijat ke studiu na prestižní Berklee College of Music a v průběhu let se vypracoval v uznávaného skladatele filmové hudby (za tu k seriálu Miami Vice získal i cenu Grammy). 70. a 80. léta byla pro matku emigranta muzikantsky nepoměrně méně plodná, sice dále vystupovala, ale znovu takřka nenatáčela. Částečné satisfakce se jí dostalo vlastně až po listopadu 1989 - vyšlo jí první album Tonight (po pětačtyřiceti letech profesionální dráhy!) a v roce 2003 dokonce převzala z rukou prezidenta Klause vysoké státní vyznamenání.

Pár dnů před tím, než v Motole podlehla dlouhé těžké nemoci, se mohla Vlasta Průchová potěšit svým novým cédéčkem Na počátku bylo blues (vyd. Supraphon). Obsahuje pětadvacet písní z let 1950–1977, z nichž většina byla reedována již na prvním souborném vydání zpěvaččiných studiových snímků (20 x Vlasta Průchová, Bonton 1997). Je tu Docela všední, obyčejný den, Bubeníček, Dudy a basa či titulní skladba za doprovodu Krautgartnerova, Havlíkova či Vlachova orchestru, singlové nahrávky s TOČRem, ale také unikátní snímky s teenagerským Junior Triem, jehož členy (Miroslav Vitouš, Alan Vitouš, Jan Hammer ml.), Průchová v polovině 60. let s obrovským úspěchem prvně „vyvezla“ na Západ. Z dosud na CD nevydaných nahrávek vzpomeňme Rozmarné stvoření, písničku dvojice Hammer - Hořec, natočenou s Krautgartnerovým orchestrem v roce 1958, dvě písně ze singlu s Traditional Jazz Studiem z roku 1977 či bizarní zlomek Lidi a vrány, pořízený s orchestrem Karla Vlacha pro filmovou detektivku V trestném území z roku 1950 (Průchová si v ní tehdy i zahrála: zpěvačku z baru, v níž se scházejí podezřelá individua...). I z takových fragmentů se skládá celistvý portrét zpěvačky, jejíž příběh ilustruje vzlety i pády českého poválečného jazzu velmi věrně.

MILAN ŠEFL