číslo 29

vyšlo 10. 7. 2006

Dívejte se

Hranice mezi fikcí a realitou bývá křehká

Pondělí 17. července, ČT 2, 22.00

Zapomeňte na dojemné hollywoodské vyprávěnky a pohleďte do očí drsné skutečnosti, která může šokovat. Původně nezávislý režisér Todd Solondz uplatnil tuto zásadu již ve filmu Štěstí, prosyceném všemi možnými perverzemi, nyní totéž ovládá snímek nazvaný  ze života (v kinech se uváděl pod původním názvem Storytelling). Pobouřil natolik, že američtí diváci měli „hanbaté“ okamžiky jednoduše zakryté.

Režisér zařadil dvě povídky, spojené týmž akcentem - jak se reálný prožitek či reálné dění mění svým druhotným zprostředkováním (ať již mluveným slovem či záznamem kamery) v zobrazení, vystavené výkladům každého, koho osloví. Začíná totiž žít svou vlastní existenci. Dalším společným prvkem je výlučnost, ba zvrácenost zaznamenávaných událostí, mezi nimiž nacházím jediný rozdíl - jednou sledujeme vnímání samotného aktéra, podruhé jakýsi vzájemně se doplňující dvojpohled. Ani v jednom případě není postižen celý dosah.

V první povídce dívka, která literárně zpracuje svůj ponižující sexuální zážitek, nepřizná jeho autenticitu a musí si vyslechnout úvahy o přemrštěné konstrukci. Druhá povídka pojednává o dokumentaristovi, jenž snímá dění v jedné obyčejné rodině, avšak registruje jen výsledné skutky, aniž má šanci proniknout k jejich podhoubí. Režisér zvláště v tomto příběhu zdůrazňuje, že se nedívá jeho očima (ačkoli spatříme několik ukázek z natáčeného materiálu): témata dokumentaristy a rodiny, kterou osloví, se nejprve rozvíjejí jako dvě samostatná a zprvu na sobě nezávislá dějová pásma, která se teprve později protnou.

Původní označení jednotlivých příběhů Fiction a Non-fiction snad upozorňuje na ošidnou či dokonce zavádějící vypovídací hodnotu konečného díla. Ačkoli dívka poskytuje shrnující záznam, její práce je vnímána jako smyšlená. Naproti tomu dokumentarista s natáčeným záznamem manipuluje, aby naplnil spíše své představy (jak vyplývá z hádek nad konečným sestřihem), ale výsledek je vnímán jako autentický. Režisér se tak dotýká aktuálních problémů, na něž narážíme i při obvyklém sledování televizní obrazovky - často váháme, kde se nachází hranice mezi fikcí a skutečností, zkoumáme, zda vysílaný pořad je skutečně tím, zač se vydává.

JAN JAROŠ