číslo 29

vyšlo 10. 7. 2006

Navštivte

Důležitější než výkonný motor jsou zkušenosti

Přerod namyšleného jedince, který zavát do odlehlých končin musí přehodnotit své hodnoty i chování, se stal ústředním tématem mnohých hraných filmů, upozorňuji třeba na komedii Doc Hollywood s Michaelem J. Foxem. Na obdobném půdorysu je vystavěn i animovaný snímek Auta - jen s tím rozdílem, že tentokrát je hrdinou závodní auto. John Lasseter, spoluzakladatel firmy Pixar, která prosadila ideu trojrozměrné počítačové animace, vytvořil úžasný svět obývaný samými autíčky, přirozeně beze zbytky polidštěnými i co se týče vlastností.

Technická dokonalost provedení je zajisté nesporná, čtyřkolí protagonisté jsou výtvarníky do nejmenších podrobností propočítáni jako různě těžká vozidla, takže podle toho vyhlíží i jejich přilnavost k vozovce. Avšak Auta se dotkla samotných hranic animace, za nimiž se už rozprostírá hájemství hraného filmu - nejenže tvůrci používají týchž výrazových postupů (zde tentokrát přechýlených do reportážního tvaru, televizních přenosů z automobilových závodů a vkládaných reklam), ale i samotné pojetí prostoru (sportoviště) se téměř neliší od reálného. A přirozeně nechybějí ani odkazy na oblíbené hity současné či nedávné doby, jen přizpůsobené typu hrdinů - na Válku světů či dřívější Lasseterovy filmy.

Hrdinou veselého, přiměřeně mravoličného příběhu je začínající závodní auto Blesk McQueen (v českém znění Richard Krajčo), patřičně pyšné na svůj nablýskaný vzhled i úžasnou budoucnost, která se před ním otevírá. Shodou nešťastných náhod však uvízne v obci poblíž frekventované dálnice, kdysi slavné zastávce na legendární trase č. 66. Jenže z někdejší slávy zůstaly jen zchátralé budovy a stejně zchátralí obyvatelé. Protože Blesk poruší několik zákonů, je odsouzen k veřejně prospěšným pracím - má vyasfaltovat místní silnici, kterou předtím poničil. Ačkoli se mu vynucené zdržení vůbec nezamlouvá, nezbývá, než aby se podřídil. Získá tak možnost seznámit se s místními blíže a zjistí, že pod jejich často bizarním zevnějškem se skrývají zajímavé osobnosti. Porozumí, proč pohledná čtyřkolová slečna, do níž se zahledí, zakotvila právě zde, naučí se obdivovat přírodní krásy, které kolem projíždějícím vozidlům zcela unikají. A hlavně pozná až hořkou pravdivost pořekadla „světská sláva - pouhá tráva“. Dávný šampión s několika cennými poháry, jenž naplněn hořkostí se usadil právě tady, nicméně Bleskovi prozradí několik účinných fint, dopomůže mu, aby přinejmenším ve fair-play vyhrál svůj životní závod.

Lasseter a jeho spolupracovníci prokázali vytříbený smysl pro situační komiku, dokáží pracovat s kaskádovitě se rozvíjejícími gagy, které postupně rozkvétají jak plátky růže. Výtečně stupňované jsou honičkové sekvence, zvláště pak ty v pouštním terénu, nemluvě o téměř akrobatických prvcích v závěrečném klání na závodním oválu. Auta se jistě budou líbit, ale nelze přehlédnout jejich výtvarná omezení. Natolik se přiblížila pasivnímu ilustrativnímu otisku reality, že adjektivum „animovaný“ téměř ztrácí smysl. Nedivil bych se, kdyby příštím krokem byly animované lidské postavy naprosto neodlišitelné od těch opravdových. Kam ty počítačové vymoženosti vlastně spějí?

JAN JAROŠ