číslo 30

vyšlo 17. 7. 2006

Dívejte se

Výstřední život bohatého podivína

Sobota 29. července, Nova, 20.00

Výstřední milionář Howard Hughes (1905–1976) se uplatnil zejména v leteckém podnikání, ale současně se věnoval i filmovým aktivitám (soustředil se na zábavní průmysl spojený zejména s Las Vegas). Byl posedlý lámáním rekordů - překonával rychlostní rekordy, svět obletěl nejrychleji ze všech, do vzduchu zdvihl nejmohutnější letadlo, jaké kdy bylo postaveno. Produkoval několik významných filmů (Zjizvená tvář, 1932), režíroval nejdražší film své doby, válečné drama Pekelní andělé (1930) s unikátními leteckými souboji. Western Psanec (1943) narazil na odpor cenzurní komise, která odmítala přílišné zdůraznění tělesných půvabů hlavní představitelky a uvádění filmu pozastavila.

Avšak i samotný Hughes se choval nevypočitatelně - zadržoval zveřejnění několika snímků, na jejichž výrobě se podílel, jím objeveným herečkám bránil v herecké dráze. Především však trpěl strachem z onemocnění, takže se uzavíral ve sterilních prostorách, děsil se již užitých předmětů, propadal stihomamu. Na sklonku života se vědomě zasul do naprosté izolace. Byl v tom zvláštní rozpor: při svých leteckých exhibicích se nebál smrti (ani po těžké havárii), ale svazující strach z mikrobů a špíny jej nikdy neopustil.

Slavný americký režisér Martin Scorsese změnil Hughesův životopis nazvaný Letec v jakési leporelo jímavých výjevů, v nichž hrdina nabývá donkichotských rysů: urputně vstupuje do zdánlivě prohraných střetů, nedbá finančních ztrát, jen aby uskutečnil své smělé vize. Letec zachycuje zhruba dvě desetiletí jeho života - od 20. do 40. let - a pro snazší orientaci připojuje i podrobnější časové údaje o jednotlivých událostech. Scorsese vcelku přesvědčivě postihl i nenápadné Hughesovo stárnutí, když Leonarda DiCapria jako ústředního hrdinu poznenáhlu zbavuje mladistvého zevnějšku; pomáhá nejen knír či dokonce zanedbaný plnovous, ale také zmatněná pleť a naznačené vrásky zprostředkovávají přibývají roky.

Scorsese často navozuje rozměr dobových aktualit, jednou jen zvukově použitím dobově příznačného hlasového komentáře, jindy začleňuje autentické záběry. Důležitou součástí je i hudební doprovod, sestavený z dobových melodií. Letec naznačuje značné ambice, tváří se jako svého druhu rekonstrukce. Avšak soukromá rovina příběhu je notně poplatná melodramatickému zakotvení nebo schématům ostrovtipných soudních přestřelek. Úspěšněji dopadají scény, které líčí konfliktní či naopak triumfující Hughesovy zážitky, ať již je to katastrofou končící zkušební let, zaplněné ulice při premiéře Pekelných andělů nebo později dobrovolná izolace, odhalující nepochybnou tíži hrdinových běsů, jimž se jen těžko bránil. Letec patří mezi filmy, které doplatily na přílišnou pietu, lítostivé ohlížení. Vedlo to ke znicotnění a banalizaci unikátního lidského osudu. Ale nic naplat: hrdinova letecká umanutost je úžasná.

JAN JAROŠ