číslo 30

vyšlo 17. 7. 2006

Televizní glosář

Detektivka včera a dnes

Jako by nestačilo, že přelom června a července byl na obrazovkách napětím doslova napěchovaný, připravila Česká televize pro své diváky po fotbalovém nerváku detektivní prázdninové neděle. Dvě z nich, pravda, zůstaly ve stínu mistrovství světa v kopané, ale příště už konkurence nebude zdaleka tak velká. A protože léto je tradičně obdobím reprízových žní, musela ČT sáhnout poměrně hluboko do svého archivu. A to je ve většině případů jedině dobře.

Zkoušela jsem si jen tak po paměti vybavit některé výrazné a zajímavé televizní detektivky. S překvapením jsem zjistila, že ani jedna z nich nebyla natočena podle původního scénáře, vesměs se jednalo o přepisy. A navíc - o přepisy soudobých, většinou anglofonních autorů, ke všemu natočených většinou na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Proč zrovna ty?

Přelom sedmdesátých a osmdesátých let přinesl pro televizní tvorbu, a to jak zábavnou, tak dramatickou, paradoxní jev: ve snaze uniknout od závažnějších témat, která by mohla vzbudit nežádoucí pozornost stranických kádrů, a zároveň snaze se nezaprodat, vznikla v tehdejší ČST celá řada pozoruhodných pořadů. Krom legendárních silvestrovských pořadů Jána Roháče k nim patřily především přepisy angloamerických detektivních románů. Patří k nim kromě nyní uváděných inscenací Síť na bludičku a Záhady zamčeného pokoje další tituly, které by rovněž zasloužily připomenutí - Dívka a smrt, Pracka v láhvi či Panenka. Můžeme mít výhrady k mnohdy úsměvné představě tehdejších scénografů o „západních“ reáliích, ale kvalita scénářů i režie (vynikal zejména Jaroslav Dudek) a herecké výkony byly strhující.

Škoda, že totéž nelze říci o těch detektivkách, které v posledních deseti, patnácti letech většinou natočil Zdeněk Zelenka, jak dokládá nedávno opakovaný Polední žár. Kam se podělo napětí a emoce? Proč jsou to filmy studené a akademické? Napadá mě jediné vysvětlení: teď už naši scénografové dobře vědí, jak to na „západě“ vypadá a důvěryhodnost reálií režisérovi stačí... Ne, nestýská se mi po starých časech, kdy na televizní obrazovce převládala šeď. Jen nevím, proč dnes působí současné inscenace vedle archivních jako popelavé slípky vedle exotického ptactva.

JANA CIMBUROVÁ