číslo 32

vyšlo 31. 7. 2006

Televizní glosář

 ...JANY CIMBUROVÉ

A zase tu máme okurkovou sezónu

Dívám se na Chilský deník Pavla Kouteckého a Jana Buriana. Vidím strhující lidský příběh o nesmírně zajímavém Čechovi a jeho ženě uprostřed chilské přírody. Byl natočený před sedmi osmi lety, ale čas mu neublížil. Prostě zaujme. Přesto, nebo právě proto, že do jeho vzniku zasahovalo tak málo lidí. Že Koutecký s Burianem, spříznění podobným vnímáním světa, si mohli dovolit tvůrčí svobodu.

To Steven Spielberg je na tom daleko hůř. Něco podobného si může dopřát už jen při stavění hradů z písku s kamarádem Georgem Lucasem kdesi na kalifornské pláži - pokud jim ještě vůbec na tuhle tradici zbývá čas. Jinak je Spielberg, duší jistě pořád hravý kluk, vězněm vlastního úspěchu. Dokázal to mimo jiné i v neděli uvedený druhý díl Jurského parku. Jak se tenkrát stovky lidí snažily, aby se miliony dalších lidí nenudily! Nejnovější počítačové triky, alchymie napětí, akce a uvolnění, myslet na všechny skupiny diváků... Neuplynulo ani deset let od vzniku tohohle díla. Spousta scén dnes vyvolá spíš smích než strach. Zbyla jen prázdná bublina.

Možná bych se ale neměla rouhat. Prima nám už pár týdnů předvádí, že může být i hůř. Daleko hůř. Proti přehlídce tuposti zvané Bar (kdyby snad někdo netušil, oč jde: o diváckou přízeň se v této reality show ucházejí dvě družstva krásných, sebevědomých a přirozeně že prázdných mladých lidí) dospěli VyVolení k hluboké psychologické studii. Ještě že Česká televize v létě šetří a poskytuje nám tak to nejzajímavější ze svých reprízových zdrojů. Léto a okurky budiž pochváleny.