číslo 32

vyšlo 31. 7. 2006

Navštivte

Na Hronově se dozvíte i jak se stát houmlesákem

Pomalu se blíží 76. Jiráskův Hronov se svým jako vždy „nadupaným“ programem divadelním i vzdělávacím, o večerních a nočních hospůdkách ani nemluvě. Ostatně - co se v nich při skleničce probírá? Pochopitelně zase divadlo. A přitom jím je čas nabitý po celý den: sestavování programu se blíží hodně složité křížovce: nejen že se hraje v různě velkých prostorách (Jiráskovo divadlo, Čapkův sál, komorní scéna v ZUŠ, škola na náměstí, off-program i v parku) a všichni většinou chtějí vidět všechno, takže jednotlivé inscenace či programové bloky se musí různě reprízovat, ale prostě je hodně návrhů z národních přehlídek - byť ne všech.

Někdy se mi zdá, že současné ochotnické divadlo trochu připomíná ohňostroj: soubory se vynořují jako prskavky, jeden za druhým, mnohé rychle zazáří a téměř stejně prudce zhasnou. Z těch nejmladších se nejspíš rekrutuje těch tři sta mláďat, která se letos opět sjedou do tematicky bohaté nabídky divadelních dílen Jiráskova Hronova. Mláďata ovšem nelze divadelně podceňovat, nebudou chybět ani v hlavním hronovském programu. Přehlídka studentského - převážně středoškolského - divadla Náchodská Prima Sezóna i experimentální Šrámkův Písek ještě před pár lety působily jako snůška představení, jež by se dala nazkoušet za třičtvrtě hodiny; letos se na nich představily inscenace silné obsahově i autorsky. Mezi ty s mladistvým švihem patří například Dentální rapsódie pražského souboru Ztracená existence, která má všechny sympatické atributy pravého studentského divadla - vznikla v autorské dílně souboru, je spontánní a vtipná. Uvidí ji diváci, kteří přijedou na druhou polovinu festivalu, a potěší ty, kteří dají přednost bezprostřednosti před řemeslnou vypulírovaností.

Studentských souborů, za nimiž nestojí žádný kantor, přibylo, ale naštěstí stále také pracuje dost středoškolských kroužků a skupin ZUŠ, které dlouhodobě poznamenává osobnost vedoucího pedagoga. Typickým příkladem je už více než desetiletí Divadlo Jesličky Hradec Králové, jehož dvě skupiny letos na JH přivedla Ema Zámečníková. V té souvislosti je dlužno připomenout, že na Hronov nebylo nominováno ani doporučeno žádné představení z Dětské scény, protože vedoucí dětských divadelních a recitačních souborů, kteří své svěřence na přehlídce představili, preferovali ve své práci spíš aspekty výchovné než esteticky tvárné. Odlivová vlna zasáhla i Loutkářskou Chrudim, „spolehlivě“ výjimečné a inspirativní soubory konce 80. a poloviny 90. let, jako bylo třeba C Svitavy, turnovští Čmukaři nebo po nich plzeňský Střípek, už nepřicházejí každoročně s novou inscenací. Reputaci hudebního divadla na amatérské scéně po léta zachraňovalo Ořechovské divadlo, ale to se v poslední době chová podobně - hraje si občas pro radost. Na Hronově neuvidíme ani divadlo pro děti, které je už dávno spíše úhorem než pýchou amatérů.

Takže se vraťme k stálici - činohernímu divadlu. S nástupem mladší generace tvůrců letos poprvé zbytněla tendence, kterou bylo možno zaznamenat již dříve. Prosadil se v něm autorský princip, a to nikoli pouze formou vlastních úprav her či dramatizacemi prozaických textů. Z 28 činoherních inscenací doporučených na Jiráskův Hronov 16 her bylo původních, z toho jen tři dramatizace. Když ne v profesionálním divadle, zdá se, že v amatérském se původní tvorbě začíná dařit, jak na to upozornil šéfredaktor Amatérské scény Milan Strotzer. I když nejde o tak špičkové texty a inscenace, jako bylo loňské Doma Martina Františáka z Karolinky, jistě zaujme třeba úsměvná „historická hra“ Republiku za koně a fotbal Petra Pýchy z vysockého Krakonoše, zatímco Divadelní spolek Svatopluk z Benešova nám hrou svého autora Pavla Němce Tak takhle to bylo připomene tenkou hranici mezi „normálním“ životem a propadem do bezdomovectví… Tedy vzhůru do Hronova, čeká nás tam divadla mnohem víc! (Ale zavolejte si tam předem, bývá vyprodáno.)

VÍTĚZSLAVA ŠRÁMKOVÁ