číslo 32

vyšlo 31. 7. 2006

Jak to vidí

Jan Petránek, publicista

ZAMYŠLENÍ JANA PETRÁNKA

Kam vede tolerance k terorismu

Mám starou rodinnou bibli, k níž patří barevné  mapy „se vzdálenostmi ve Svaté zemi za času králů“, měřenými v kilometrech, ale i v římských mílích. Na jedné z map jsou hranice říše Šalamounovy. Na druhé hranice Judy a Izraele. Na další je země Kananejská dělena mezi dvanáctero pokolení. Když jsem se jako kluk před víc než půl stoletím do této bible prvně začetl, nestačil jsem se divit, že je v ní i něco, co jsem vůbec nepředpokládal. Připomínala mi válečný román, nemilosrdně popisující, jak ve velkém tekla krev. Teď se na tyto mapy dívám, abych měl jako na dlani, kam padají rakety a bomby.

Jak naivní jsou zprávy, že jde jenom o válku Izraele s Libanonem! Je to válka globálního významu pro samu podstatu sil, které jsou ve střetu. Demokracie kontra teror. Izrael je jediným demokratickým státem na Blízkém východě. Za 58 let své existence dokázal zázrak. Přes protivenství veškerého arabského okolí uměl vybudovat prosperující společnost, udělat doslova z pouště kvetoucí zahradu. Židé, vyhnaní ze své země, pronásledovaní a vraždění bezmála po celém světě, se po dlouhé řadě století dokázali vrátit domů, do Země zaslíbené. Mír s Izraelem by znamenal nejen pro celý svět naprosto nezbytné historické smíření, ale prosperitu pro všechny.

V cestě této perspektivě však stojí nové a nové vlny protižidovské nenávisti. Nejnověji slibuje zničení Izraele všem muslimům, neschopným tolerovat jakouli jinou víru, íránský prezident Ahmadínežád. Hitlerovský holokaust sice popírá, ale nejspíš proto, že by jej sám chtěl - jaksi premiérově - realizovat. Írán štědře financoval i postavení společné íránsko-syrské továrny na rakety Scud. Ta stojí severně od města Homsu v oblasti syrské vojenské základny Abu ad-Duhur. A v plné činnosti jsou i velitelská centra pro libanonské teroristy z Hizballáhu, komandované přímo z Teheránu. Jsou umístěné v bunkrech přímo pod íránskými ambasádami v Bejrútu a v Damašku.

V těchto chvílích teroristům Hizballáhu už nevelí ani šejk Hasan Nasralláh, ani náčelník generálního štábu Hizballáhu generál Ibrahim Akil, nýbrž špičkový strategický expert, poslaný do Libanonu samotným Ahmadínežádem. Není to nikdo jiný než brigádní generál Jahjá Rahím Safáví, dosavadní velitel íránských Revolučních gard. A v Teheránu si mnou ruce. Jaká to pohoda vést válku proti židovskému státu cizíma rukama, tedy možná zcela beztrestně. A načasovat ji na dobu, kdy Irák stále víc zabředává do občanské války za bezmocného přihlížení Američanů. Také v Somálsku se už klube nová základna muslimského fanatismu. Bude to velmi vhodné podhoubí pro nejrůznější oddíly typu al-Kajdá!

Kde se stala chyba, kterou udělali a dělají „silní a moudří“ tohoto světa? Těch chyb bylo a je víc. Ale roznětkou bylo, že nikdo nedokázal vidět, jak Hizballáh přímo v lesích jižního Libanonu hromadil tisíce raket pro terorizování Izraele a bejrútská vláda zbaběle zavírala oči nad nutností Hizballáh odzbrojit. A tak si teroristé vzali Libanon jako rukojmí, udělali si v něm stát ve státě s opulentní podporou Íránu a také Sýrie. Tolerování těchto nových základen teroru - to byl a je ten smrtelný hřích, pro který ve Svaté zemi zase teče krev.

(Zamyšlení publicisty Jana Petránka vysílal ČRo 2 - Praha v neděli 23. července.)