číslo 33

vyšlo 7. 8. 2006

Rozhlas Plus

Staří, ale dobří

S Hanou Maciuchovou na konec duhy

V rámci Léta hereckých osobností pořádaného v prázdninových měsících agenturou Studio DVA byla počátkem července na vyšehradské letní scéně uvedena tragikomedie britského autora Petera Quiltera Na konci duhy. Sleduje závěr životní dráhy americké herečky a zpěvačky Judy Garlandové, která se narodila roku 1922 v Minnesotě a v roce 1939 natočila filmovou pohádku Čaroděj ze země Oz (Wizard of Oz). Za roli Dorotky dostala herečka Oskara a na celém světě ji proslavila píseň z tohoto filmu Over the Rainbow (Tam za tou duhou). Po celý život Garlandová bojovala s drogovou závislostí, která vážně zasahovala do její profesní kariéry. Několikrát se pokusila o sebevraždu. Její poslední pokus byl úspěšný. Zemřela 22. června 1969 v Londýně na předávkování. Quilterova hra zachycuje právě tuto nejdramatičtější konečnou životní fázi Judy Garlandové. Ústřední hrdinku ztělesňuje Hana Maciuchová. O jejímu vztahu k této postavě a některých momentech jejího scénického ztvárňování s ní hovořil autor rozhlasového pořadu Staří, ale dobří a úryvek z tohoto rozhovoru poskytl k publikování Týdeníku Rozhlas. (bop)

Prostřednictvím ústřední role v inscenaci Na konci duhy jste zřejmě získala k Judy Garlandová zvláštní intimní vztah. Čím vás tato kdysi velká hvězda hudebního i filmového showbyznysu zaujala?
V prvé řadě talentem. Také snahou hledat lásku a nenechat se zlikvidovat neúspěchy. Problematičtější je ale u Judy Garlandové to, že stále opakovala a vršila chyby. Už jako holčička prokázala mimořádné nadání, ale měla nesmírně ctižádostivou maminku. Když jí bylo dvanáct let, tak ji matka vzala za ruku a přivedla do filmových studií. Od té doby jimi brouzdala takovým způsobem, že často natáčela dva filmy najednou. To byla pro patnáctiletou dívenku strašlivá masáž. Aby to vůbec zvládla, dávali jí stimulující prášky. A Judy si na ně zvykla. Nejen kvůli tomu, že jí dodávaly energii, ale také proto, že z nich čerpala sebepotvrzení. Když ho měla, tak ji to psychicky zklidnilo až do stavu, kdy se domnívala, že se jí nemůže nic špatného stát. Později se mnohokrát dostala do situace, že tablety nepotřebovala, avšak nastaly koncertní šňůry. Aby znovu získala sílu a energii, tak znovu začala ty prášky brát. A upadala do těžké závislosti. Je velice smutné, že takhle talentovaná bytost to nedokázala zvládnout.

Podle vašeho názoru tedy nad životní cestou Judy Garlandové visí memento promarněných šancí?
Je pravda, že jak byla vnitřně rozvibrována nejistotou, tak takové pocity kolem sebe šířila. Kvůli tomu se od ní řada lidí odvracela - včetně jejího manžela Vincenta Minelliho, uznávaného filmového režiséra, který se do Judy zamiloval a režíroval ji v několika filmech. Lidé z branže na ni přestali sázet a odcházeli od ní, i když vždycky byla obklopena svým věrným publikem. Nakonec ale ani ono nebylo už tak početné. Proto její produkce byly stále řidší.

Není pro vás paradoxně jistou výhodou, že za bývalého režimu k nám nedoputovalo příliš mnoho filmů s Judy Garlandovou a že lidé v sobě nemají zafixován konkrétní divácký předobraz? Neposkytuje vám to jistou míru herecké svobody?
Možná se to tak dá říct, ale chtěla bych zdůraznit, že té paní velmi dobře rozumím. Také jsem herečka a momentálně i zpěvačka. Vím, co to je mít trému a před sebou publikum, které něco očekává. A je pouze na vás, jak je budete bavit. Judy Garlandová byla entertainer, takže na tom jevišti stála sama. Samozřejmě měla jednu obrovskou výhodu: vždycky s sebou měla orchestr nebo aspoň klavíristu. Hudební nápověda je něco, o čem my, činoherci, můžeme jenom snít, protože emočnost, která hudbou jde, publikum naladí. Ale ani to jí asi nestačilo.

Celosvětově je nejpopulárnějším filmem s Judy Garlandovou pohádka Čaroděj ze země Oz se slavným songem Over the Rainbow. Máte ji ráda?
Mám. Už kvůli té písničce, která patří k těm, o nichž se říká, že završily století. Ovšem i mnohé jiné její písně jsou krásné s láskyplnými texty na všechny možné způsoby. Když je člověk zpívá, tak má pocit, že něco sděluje.

Líbí se vám osobně způsob zpěvu Judy Garlandové?
Nemohu říci, že je to moje absolutně nejoblíbenější zpěvačka. Ještě více tíhnu ke zpěvačkám typu Roberty Flackové nebo Elly Fitzgeraldové, ale ráda Judy Garlandovou poslouchám. Nechci ze sebe však dělat nějakého experta na její písničky, dříve jsem od ní vlastně znala jenom Over the Rainbow a You Made Me Love You. S jejími písničkami jsem se mnohem blíž seznámila až zásluhou Michala Hrubého, který přišel za mnou s textem hry o Judy Garlandové a nechal toto představení velkoryse zinscenovat.

Mluvila jste o opakování životních chyb Judy Garlandovou. Nejde v tomto ohledu v jejích šlépějích též její dcera, rovněž velká muzikálová hvězda Liza Minnelli?
Ano, to je osud jako přes kopírák. Je to s podivem, vždyť Liza až do svých sedmnácti s maminkou žila a všechno viděla, a přesto se nevyvarovala všech problematických a podivných eskapád.

JIŘÍ KASAL