číslo 33

vyšlo 7. 8. 2006

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

O fízlech a lokajích se slipy od Camela

Písničkář, básník, překladatel, publicista a navrch i politik a předseda českého centra PEN klubu Jiří Dědeček se ani na svém novém albu Řekněte to mýmu psovi se stavem světa nesmířil, naopak, „do nepravostí tepe“ možná ještě rázněji než kdy dřív. Současně nelze přeslechnout, jak často v nových písních v naoko lehkém tónu zpívá o stáří a o smrti. Pokud by jeho novinkou současně neprostupoval jaksi všudypřítomný, místy i očistně sebeironický humor, bylo by to věru trýznivé poslouchání.

Dědeček své sarkastické glosy nadále adresuje především na náš malý český píseček: zkušeného posluchače asi nepřekvapí, že „hrdiny“ jeho nových písní jsou opět tuzemští fízlové, lokajové, pivní skauti a „knedlíci“ nejrůznějšího druhu, nechybějí ovšem ani ryze současné typy: třeba označkovaná buržoazie se „slipy od Camela“. Písničkář je zesměšňuje nemilosrdně, ale s nadhledem a grácií kavárenského bonvivána.

Zcela jinak už vyznívají tematicky vážnější písně, jako SOS, Až budem starý nebo titulní song: texty jsou najednou o poznání pokornější, přednes méně uštěpačný. Přesto ani v těchto okamžicích nezapře Dědeček lásku k jadrné hospodské odrhovačce: „Už mi začla dovolená / už mi pište absenci / už mě berou na ramena /štyry krásný mládenci // Byl jsem jenom pro vostudu / ví to celá hospoda / ode dneška radši budu / čuchat kytky zespoda...“ (Řekněte to mýmu psovi).

Už při natáčení minulého alba Kdyby smrtka měla mladý se Dědeček obklopil studiovou skupinou, která se pokusila jeho střídmý kytarový doprovod obohatit o názvuky blues a rocku. Košatější aranžmá mají přičiněním kytaristy a klávesisty Jaroslava Nováka a bubeníka Marcela Pindela i některé písně nové desky, zdaleka ne vždy je to ovšem ku prospěchu věci. Nejhůř v tomto ohledu dopadl Hotelový sluha: doprovodná kapela zprvu působí dojmem „samohrajky“ z venkovského bálu, aby nakonec píseň rozplizla neúčelným sólem elektrické kytary. Podstatně šťastnějším ozvláštněním alba jsou tři recitované básničky, navozující atmosféru vzápětí následujících písní.

Jedna z nejvýraznějších osobností české folkové hudby nabízí na svých novějších albech i starší, dosud nenahrané písně, jejichž textů se v minulosti ujali spříznění muzikanti a po svém je zhudebnili. Možnost srovnání autorského přístupu k textu s nápaditostí Dědečkových kolegů skýtá i nové album - písničkář tu oprášil Noční můru, kterou už koncem 80. let zhudebnil houslista Jan Hrubý pro jedno z nejrockovějších alb Vladimíra Mišíka, a Najaté vrahy, jež na své album Hotelový pokoje naopak velmi komorně natočil Petr Skoumal. Ukazuje se, jak důležitým textařem a básníkem Dědeček byl (a jistě dosud je) nejen pro svou generaci: nad jeho verše vtipnějších, trefnějších, současně však zpěvnějších není (snad s výjimkou Jiřího Suchého), navíc téměř vždy dokáže vyhmátnout (ne)ducha doby. Už jen proto si jeho nové CD zaslouží pozornost.

MILAN ŠEFL