číslo 33

vyšlo 7. 8. 2006

Jak to vidí

Jindra Klímová, publicistka

MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Nejlepší reklama - dobrá pověst

Něco se na pověsti České republiky sice pomalu, ale jistě mění. K dobrému. Ti, kdo se zabývají ekonomikou v širších světových souvislostech, to dobře vědí. Kdyby existoval citlivý barometr pro takovou věc, jistě by to zaznamenal. Zatím to registrují statistiky, které se zaměřují na dílčí pohledy, ale ty bohužel nevidí situaci v její celistvosti, a pro nezasvěcené takový pohled může být zkreslující. A také obyčejně je. Ačkoliv žiji v úctě k novinářské profesi, obviňuji ji mnohdy z toho, že k tomu značnou měrou přispívá. Nevšímá si úspěchů a zabývá se především informacemi, které podporují tu naši bručivou nespokojenost a věčné lání na cokoliv. Třeba články typu: všechno co jsme měli, jsme rozprodali, a „oni“ z nás těží. My „jim“ obětujeme svou krajinu. Od nás se vyváží kvalitní zboží a „oni“ nám na náš trh dodávají levné asijské, a ještě navíc falza. To je jen jeden úhel pohledu. My přece rozhodujeme, jaká zahraniční investice je pro nás výhodná, co nám vyřeší a jakým nám bude přínosem. Naši právníci a ekonomové vymýšlejí a uzavírají příslušné smlouvy, naši obchodníci také rozhodují o tom, co se doveze a co ne, naše samospráva dává souhlas k prodeji půdy, která ještě donedávna byla polnostmi. Naši lidé se přece s gustem chodí vyžívat do tak zvaných „hrabáren“ s použitým zbožím, kterého se Německo, Holandsko a další země rády zbavily, protože jeho likvidace by také něco stála a prodej naopak - přinese zisk. A také rádi kupujeme co nejlevnější zboží, nabízené vietnamskými tržnicemi, z nichž mnohé už se mohly přestěhovat do kamenných obchodů.

A má to svou logiku. Stále ještě žijeme v době, která zohledňuje možnosti české peněženky. Ale už není pravda, že z naší země bude montážní dílna Evropy, využívající levnější pracovní sílu, vděčnou přece jen za trochu vyšší mzdu, než jakou jí uždiboval vše přerozdělující minulý režim. Už není pravda, že se neumíme orientovat ve světové konkurenci a že nám financemi vládnoucí investoři vnutí, co budou chtít oni. Zůstává skutečností, že ze silného růstu ekonomiky těží zatím daleko víc zahraniční vlastníci domácích firem než lidé, kteří v nich pracují za mzdu. Jenomže - tak tomu bude vždycky. Ale je třeba si uvědomit, že bez zahraničních firem by silný ekonomický růst nenastal, protože tolik domácího kapitálu nemáme, aby nás postavil na nohy. Letos například odplyne na dividendách akcionářů u nás podnikajících cizích firem na 80 miliard korun. Ale na druhé straně zaměstnávají české občany. A samotný fakt, že tyto společnosti mají možnost vyplatit vysoké dividendy a ještě investovat do svých firem, svědčí o tom, že měly vysoký zisk, a tedy zaplatily i vysoké daně. A ten zisk měly buď z exportu, anebo také - jako třeba řetězce supermarketů - z koupěschopnosti Čechů. Lze tedy tuto věc chápat i z té dobré a pro nás výhodné stránky.

Ale vy se jistě ptáte - v čem že se tedy mění pověst naší republiky. Mění se na základě objevu, který tu zahraniční investoři učinili. Ukázali jsme, že jsme pro ně přitažliví nejen kvalifikovanými pracovními silami, ale rovněž inovacemi výroby, moderní technologií, výzkumnými a vývojovými centry, medicínskými službami vysoké kvality, vzdělaností a vynalézavostí. Mozaika skutečného obrazu českého prostředí, kterému za mnohé vděčilo už rakousko-uherské mocnářství, se postupně vybarvuje. A to přitahuje zájem i investice z nejrůznějších odvětví. I český vědec se dotkl Měsíce. Geolog Petr Jakeš společně s třiceti vědci z celého světa zkoumal v Houstonu kameny, přivezené americkými astronauty z Měsíce. Stáli tu o jeho účast. Vývoj preparátu k léčbě AIDS doktora Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR je natolik světoznámý, že si americká farmaceutická firma považuje za čest investovat jeho ústavu další výzkum. Do Spojených států a do Japonska jel předvést vynález vysoušení vodou narušených dokumentů inženýr Milan Hájek, rovněž z Akademie věd. A samozřejmě, že tu jeho vynálezu využívají, zatímco doma bohužel už méně. Výzkumný ústav potravinářský s Fyziologickým ústavem AV ČR mohly poblahopřát výzkumníku Miloši Beranovi k několika objevům týkajících se chitosanu. Ten je nazýván „látkou 21. století“. Vyráběl se až dosud úpravou chitinu, který je součástí krunýře brouků a korýšů, a používal se v medicíně, potravinářství, v textilním průmyslu a při čištění odpadních vod. Beranův tým přišel na to, jak ho vyrábět za poloviční cenu z odpadu, který zbývá biotechnologickým firmám. Nová látka umožňuje lékařům spojit jako lepidlem lidskou tkáň po operaci, vytvořit různé implantáty vstřebatelných kostí i použít tuto látku do kosmetických přípravků a k tlumení obezity. Fakulty Českého vysokého učení technického jsou zase zapojeny v projektu Evropské komise, podporovaném světovými průmyslovými giganty v oboru  elektroniky. Jde o výzkum originální databáze, která umožní hlasové ovládání elektroniky. Pak je tu také nanovlákno o síle miliontiny milimetru. To si člověk těžko umí představit, je tisíckrát tenčí než lidský vlas. Dosud ho uměli vědci vyrobit jen v laboratořích. Technická univerzita v Liberci přivedla ve spolupráci s akciovou společností Elmarco na svět stroj, který vlákno dovede vyrábět průmyslově. Budou z něho neviditelné obvazy, které umožní kůži dýchat, ale nepropustí přitom žádnou bakterii. Hasiči a záchranáři v oblecích a maskách z tohoto vlákna i lékaři a laboranti v nemocnicích budou nanovláknem bezpečně chráněni před toxickými látkami a zplodinami.

Stovky nových objevů se rodí v České republice. Přední pracovník Ústavu půdní biologie v Českých Budějovicích profesor Josef Rusek se umí podívat i do budoucnosti klimatických změn, což je otázka zajímající celé lidstvo. Specialista mezi lékaři Fakultní nemocnice v Plzni Petr Nepraš použil poprvé umělohmotný implantát, tak zvanou kotvičku, která dokáže přichytit odtrženou část tkáně ke hraně kloubní jamky. Uzdravuje neuvěřitelně rychle zranění sportovců. Není divu, že si tohoto odborníka vybrala NHL jako koordinátora zdravotní péče o své hráče v Evropě. V Brně zase roste za dvě miliardy centrum pro výzkum srdce. Na jeho financování se podílí stát, FN Sv. Anny, Jihomoravský kraj i město Brno. V Ostravě v novém technologickém parku jsou soustředěny obory vývoje čipů a mechatronických systémů. I tady se tým vědců stále rozrůstá. Však také nyní vydává vláda ročně 18 miliard korun na vědu. Je to tři a půlkrát více než v roce 1997. A stále to nestačí, hlavně se hledají cesty k co nejúčelnějšímu využití těchto financí.

Co se u nás děje, zajímá a dál bude zajímat celý svět. Přibývá totiž mladých nadějných vědců, kteří chtějí něco dokázat. Kdyby byla žurnalistika našich časů odpovědná, věděli bychom o těchto lidech víc. Kromě výsledků svých výzkumů by nám totiž mohli dodat něco moc důležitého: sebevědomí a hrdost nad tím, v jaké zemi žijeme.