číslo 35

vyšlo 21. 8. 2006

Jak to vidí

Jiřina Šiklová, socioložka

ZKRAJE TÝDNE

Chvála starých věcí

Mluví a píše se o globalizaci a často se v  ní vidí příčina všech možných potíží ve společnosti. Možná že je to tak, ale globalizace nezačala včera, ale nejméně před stopadesáti lety. Nevěříte? Já si to uvědomila, když jsem letos v létě uklízela ve svém bytě po malířích.

Když jsem tak při otevřených oknech všechno možné utírala, vyčistila jsem i starý šlapací šicí stroj značky Singer a uvědomila jsem si jeho krásu i exotický původ. V polovině devatenáctého století ho přivezli lodí až z Ameriky, a sotva deset let před tím byl vynalezen. Byla to žhavá novinka, doslova převrat pro krejčí a švadleny a vlastně pro celý - dnešními slovy řečeno - oděvní průmysl.

Moje prababička dostala šicí stroj jako svatební dar již před bitvou s Prušáky u Hradce Králové. Až do té doby šila se svoji matkou korzety ručně. V každém korzetu bylo všito čtrnáct kostic a háčků ke stahování pasu bylo nepočítaně. Všechno se to přišívalo a prošívalo ručně, jen náprstek se už používal. Dovezení šicího stroje z Ameriky sotva deset let po jeho objevu bylo prvním zázrakem tehdejší globalizace.

Když jsem si to uvědomila, prohlížela jsem si starý šicí stroj s jiným zaujetím. Černý „trup“ šicího stroje je ozdoben zlatým profilem stylizované sfingy, kolečko chránící otvor, kam se kape olej, je pokryto ornamenty, takže bych si ho klidně mohla pověsit na řetízek a dát na krk jako ozdobu k večerním šatům. I další součástky stroje, jakými jsou šlapadlo nebo kolíček na stanovení délky stehu, jsou ozdobeny. A přitom byl mechanismus tak jednoduchý, že stačilo nasadit řemen, synchronizovat pohyb šlapadla a začít šít. V dřevěném šuplíčku jsem našla nejen náhradní člunek, ale i švabachem, ale v češtině psané povídání.

Šlapací šicí stroje se začaly sériově vyrábět v Chicagu či Pittsburgu někdy v polovině 19. století a za pár let je dovážely do Evropy v podpalubích lodí. Zasáhlo to zcela určitě do života nejen mých předků, ale i statisíců dalších. Pozitivně i negativně. Zvýšilo to produktivitu práce švadlen a krejčích, zlevnilo šaty, ale asi tím také přišla řada lidí o práci. Nevím, co tomu říkala prababička Svatošová, vím jen, že stroj používala.

Za dalších pár let se šicí stroje již nedovážely, ale vyráběly pod stejnou značkou přímo v Evropě. Výroba i kapitál se tedy přesunovaly z kontinentu na kontinent, podobně jako v současnosti. Byl to pokrok, nebo hrozba? V každém případě tu první fázi globalizace naši pradědové a prababičky přežili. Je tedy ta dnešní fáze globalizace jenom a jenom hrozbou?