číslo 36

vyšlo 28. 8. 2006

Pořiďte si

Rozhovory o lidském osudu i duši

Tématem knížky rozhovorů publicisty a rozhlasového redaktora Miloše Doležala Proti zlému krompáč a lopata (Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří) je především totalitní režim, který se krutě vepsal do lidských osudů. Také však hrdinské i bolestné příběhy o některých mimořádných lidech této země za války a ve druhé polovině dvacátého století. Protagonisty jsou účastníci odboje, kněží, vězňové komunistických lágrů. Jistou výjimku tvoří rozhovor s divadelníkem Karlem Krausem (mimochodem jeden z nejhlubších a intelektuálně nejvytříbenějších), kterého režim perzekvoval „pouze“ na svobodě a znemožňoval mu působení v oboru.

Setkání se zajímavými osobnosti starší generace nejsou pouhým záznamem faktů, vyprávěním o životních osudech - i když ty tvoří podstatnou a většinou nejdramatičtější část obsahu. Autor se vždy snaží o přesah. Směřuje k výpovědím obecnějšího vyznění, ke svědectví o charakterech a o tom, co s lidským nitrem udělaly těžké životní zkoušky. Prostřednictvím jednotlivých životních cest poskytuje také obraz o stavu české společnosti v dané době: o vnějším, viditelném, zejména však o tom utajeném, skrývajícím se ve zhoubných aktivitách bezpečnostních i dalších represivních orgánů, v samotkách kriminálů, ale také ve vědomí a svědomí lidí.

Nespornou zásluhou souboru je dokumentární hodnota výpovědí osobností, jejichž čas se nemilosrdně nachyluje a jejichž svědectví je důležité uchovat pro budoucnost. (Zdaleka nikoli každý, kdo má co říci, napsal vlastní paměti či aspoň článek do novin o svých životních zážitcích.) Což Miloš Doležal záslužně činí i prostřednictvím rozhlasového mikrofonu.

Na některých textech se ovšem ke škodě věci podepsalo původní časopisecké určení - tj. že zřejmě vznikaly aktuálně, víceméně ve spěchu, bez potřebného zřetele na stylistickou pečlivost. Tomu lze zřejmě přičíst některé formulační neobratnosti, drobné věcné chyby, chybějící údaje, rozdílnost myšlenkové úrovně rozhovorů - což je při odlišnosti dotazovaných osobností asi pochopitelné -, ale i nesjednocenost jejich dikce. (Malé příklady: Když téměř všichni účastníci zahraničního odboje prchali přes Polsko, stálo by možná za to alespoň drobnou glosou charakterizovat tehdejší situaci této země; když ve stručném životopise tázaného je uvedeno místo narození, neměla by otázka hned na vedlejší stránce znít „Odkud pocházíte?“ Některé otázky neměly zůstat bez odpovědi - například Karel Kraus neodpověděl, proč byla před válkou inteligence levicová - a zrovna jeho odpověď by jistě byla zajímavá.)

I když lze pochopit autorovu snahu po pestrém vějíři lidských osudů, výběr textů pro zařazení do knihy mohl být přece jen přísnější. Přesto ovšem jde o záslužnou a čtenářsky vcelku působivou publikaci.

AGÁTA PILÁTOVÁ