číslo 37

vyšlo 4. 9. 2006

Dívejte se

Jaké bylo pozadí atentátů v Americe?

Pondělí 11. září, ČT 2, 21.25

Přesně před pěti lety využili islámští teroristé unesená letadla jako zbraně hromadného ničení. Mezi díla, která zkoumala pozadí této tragédie, náleží zejména Mooreův dokument Fahrenheit 9/11, sarkasticky zaostřený proti americkému prezidentu Bushovi. Avšak postoj k Mooreovu filmu často určovalo jen přesvědčení pisatelů. Pokud s režisérovými názory souhlasili, pěli ódy, pokud měli výhrady, stavěli se odmítavě. Například prezident Václav Klaus napsal: „Snímek je to víceméně nudný, jak někdo hezky řekl ‚placatý‘. Není v ničem ani objevný, ani pozoruhodný.“ Také slavný kameraman Miroslav Ondříček se podivoval: „Nemusí se vám líbit americkej prezident, ale tohle je úplná propaganda - jak Rudý právo z padesátých let.“

Málokdy byl brán do úvahy profesní zdar či nezdar snímku samého. Právě zde totiž, bez ohledu na režisérovy postoje, nacházím rušivou rozkolísanost, protože vedle vtipných, výstižně zformulovaných postřehů, Moore zařazuje bezmála kýčařské, slzopudně dojímavé vsuvky. To se týká zvláště rozvleklého, dramaticky neukotveného tématu ženy, která v irácké válce ztratila syna. Všimněme si proklamativně idylického zobrazení Iráku jako zosobněného štěstí: tady už Moore zjevně mystifikuje. Ostatně i nalézání přímé souvislosti mezi chudobou a „zachraňujícím“ vstupem do armády je nad míru manipulativní.

Moore se netají svým ostře odmítavým postojem k Bushovi a věru se nemusel příliš namáhat, aby nalezl dostatek usvědčujících materiálů. Umné sestavení do vazebně úderných epizod pak umocňuje výsledné sdělení, které Bushovi přisuzuje dílem neschopnost, dílem zkorumpovanost. Zpochybňuje a současně zesměšňuje prezidentovy skutky, odhaluje úzké finanční vazby na Saúdskou Arábii a speciálně na rodinný klan spřízněný s vůdcem teroristů bin Ládinem, na nejrůznější „poradce“, na sdělovací prostředky.

Moore samozřejmě zapojuje i sám sebe, i když už ztratil tu výsadu, že by jeho tvář nikdo neznal: hned v úvodu jej Bush napomíná, aby se věnoval nějaké pořádnější práci. Okamžitě zajímá i policisty, když natáčí v blízkosti saudsko-arabské ambasády - a musíme ocenit pohotovost, s jakou tuto situaci obrátí ve svůj prospěch. S mikrofonem několikrát vstoupí do toku vyprávění, zpovídá třeba senátory, dotazuje se obyčejných občanů - a snaží se vystupovat jako svědomí dosud neprobuzené Ameriky. My jsme se už probudili?

JAN JAROŠ