číslo 38

vyšlo 11. 9. 2006

Jak to vidí

Jan Petránek, publicista

ZAMYŠLENÍ JANA PETRÁNKA

Alláhovi mučedníci pět let poté

Včera to už bylo třicet let co Mao Ce-tung přišel o Čínu a Čína o Mao Ce-tunga. Jako často v dějinách, i tehdy byla biologická smrt vládce nutná ke změně osudu celé obrovské země. Ale ještě pouhý měsíc předtím volaly davy na masových shromážděních „Ať žije předseda Mao deset tisíc let!“ Jenže mramor z Dračích hor na stavbu jeho mauzolea se lámal už třetím rokem. Velká éra končila.

Když se zhruba o čtvrt století dřív ozval umíráček v Moskvě, vězňové v Gulagu si pro zkratku SSSR našli optimistické přejmenování: „Smrt Stalina Spasí Rusko“. Jak to nezbytně bývá po smrti krutovládců, i v Číně se následný boj o pootočení vývojového kormidla odehrával dramaticky. Ale na rozdíl od Ruska měla Čína v rozměru následující epochy větší štěstí na reformátorské pokračovatele. Gorbačov se domníval, že musí napřed poměry ve státě politicky uvolnit, aby se vůbec dala rozhýbat zrezivělá kola ekonomiky. Tím však zapřáhl koně až za vůz. Čínský Teng Siao-ping takovou strategickou chybu neudělal. Napřed uvolňoval ekonomiku. A začal od venkova a zemědělství. A prioritně nejdřív poskytl možnost radikálního rozvoje přímořským oblastem, které otevřel světu. Navíc řekl, že rovnostářství je nesmysl, a tím vlastně nejpronikavěji přeškrtl Mao Ce-tungovu ideologii a praktickou politiku zároveň. S problematikou lidských práv si poradil výrokem o misce rýže v prvé řadě nutně dané těm schopnějším. A příslovečný ,,soud dějin“ požádal, aby s hodnocením jeho politiky počkal na další století, s tím, že do té doby svět zažije spoustu velkých převratů a v Asii především. Velký reformátor Teng, jemuž Čína vděčí za nevídaný hospodářský vzestup, je už taky na věčnosti, kde dál hraje svůj oblíbený bridž, ale pokud jde o vývojové přemety ve světě a v Asii zvlášť - nelze než ocenit jeho předvídavost. Asijský vývoj se stal zřídlem teroristické rakoviny naší planety.

Za pár hodin to bude právě pět let, co ustrnulý svět sledoval, jak se na Ameriku obořila nenávistná zběsilost muslimských fanatiků. Co se to vlastně stalo? Početná skupina lidí v zajetí myšlenkového středověku a s milionářem bin Ládinem v čele, vyděšená celosvětovým postupem moderní civilizace, se rozhodla přejít do protiútoku za použití všech možných zbraní svého protivníka. Od raket a letadel po počítačovou komunikaci. Nezapomněli sáhnout po hlavním zdroji a příčině soudobého mocenského sporu o svět - po naftě. Každý fanatismus se ovšem vyčerpá, nemá-li trvalé úspěchy. Ani pět let po zhroucení newyorských mrakodrapů nedokázali binládinovští Alláhovi mučedníci znovu spektakulárně zranit Ameriku, což ovšem neznamená, že se jim to někdy příště - dříve či později nezdaří. Tak zatím zraňují bližší Evropu a nejbližší Izrael.

Teď už jde skutečně o souboj dvou světů, který bude trvat dlouhé roky. Poslední výzvy, jednoznačně určené k pátému výročí útoku unesenými letadly na New York a Washington, hlásají, že konečným cílem je poislámštění celého světa. Neberme to jako fantasmagorii. Smyslem takovéto výzvy je především zabránit úpadku bojovného ducha mezi džihádisty. Nyní jim jde v první řadě o svržení „nerevolučních“ režimů v samém islámském světě. Nekonečná válka proti Izraeli jim zároveň slouží jako povinný cvičný pytel pro boxery.

Naše cilivizace zatím rozpačitě přešlapuje a neví, jak čelit současnému vývoji. Bude prohrávat, nevsadí-li na nezbytnou obrodu základních humánních hodnot a skutečnou lidskou kulturu. Ale ta je stále víc zatlačována kamsi do kouta pokleslým bulvárem a televizní záplavou špatných detektivek. Nezapomeňte si na ně už za chvíli přepnout.

(Text publicisty Jana Petránka vysílal Český rozhlas 2 - Praha v neděli 10. září.)