číslo 44

vyšlo 23. 10. 2006

Dívejte se

I chudí rybáři chtějí žít důstojně

Pondělí 30. října, ČT 2, 21.25

V prvních poválečných letech Luchino Visconti zamýšlel vytvořit mohutnou společenskou fresku, triptych, který by zaznamenával trudný osud těch nejchudších - hodlal se vypravit mezi rybáře, horníky a rolníky. Podařilo se mu však realizovat jen první část nazvanou Země se chvěje, která narazila na divácký nezájem. Znejistělý producent začal film drasticky krátit. Teprve nyní získáváme šanci spatřit v rámci možností rekonstruovanou původní verzi, jak ji režisér původně zamýšlel.

Visconti učinil pro věrohodnost svého vyprávění vše, co bylo v jeho silách: osudy sicilských rybářů natáčel v autentickém prostředí, do hlavních rolí obsadil neherce, skutečné rybáře, kteří vlastně hráli sami sebe, ponechal i tamější dialekt, výrazně odlišný od obvyklé italštiny. A nechal tvrdě dopadnout sociální beznaděj, která lidi vystavené vyčerpávající dřině na moři zbavuje šancí jakkoli změnit svůj osud. Kromě práce jim nic nepatří - ani loď, ani sítě, ani úlovek.

Visconti, inspirován Vergovým románem Dům U mišpule, zachycuje mladého rybáře Ntoniho při pokusu vymanit se z odvěké závislosti na bohatých obchodních a loďařích: muž si vypůjčí peníze, pořídí si vlastní loď. Jenže jeho dosavadní zaměstnavatelé se ho snaží znemožnit, nepřeje mu ani počasí, ani stejně bědní sousedé, kteří v jeho osvobozujícím počínání spatřují cosi až rouhavého. Viscontiho pohled je nemilosrdný a nepřipouští žádné iluze, spěje k traumatickému hrdinovu prohlédnutí, že v případě nezdaru ohrozí celou rodinu. Ntoni však navzdory ponížení neklesá na mysli, omamný závan nezávislosti již nelze nijak potlačit.

Visconti, pracující samozřejmě s černobílým obrazem, se důsledně přidržel téměř dokumentární struktury, v dlouhých, často nehybných záběrech pečlivě zachytil i nejvšednější podrobnosti, detailně si všímal i zdánlivě bezobsažných úkonů, balení cigarety, vyhazování sítí, úkonů v domácnosti. Ale současně postřehneme mimořádný smysl pro zprostředkování drsné krásy zvolených scenerií, připomínám aspoň noční rybolov, při němž čluny osvětlují komíhající se lampiony. Za pozornost stojí i působivé figurální kompozice, třeba shluk černě oděných žen, nehnutě stojících na přímořských skaliscích.

Názory na tento film se různily: francouzský teoretik André Bazin v něm postrádal vnitřní plamen, chyběla mu citová výmluvnost. Domnívám se však, že Země se chvěje právě dnes ohromí - pochopíme, že sicilští rybáři žili ještě před pouhým půlstoletím v podmínkách, jaké přisuzujeme nejzaostalejším koutům rozvojového světa.

JAN JAROŠ