číslo 45

vyšlo 30. 10. 2006

Televizní glosář

...Jana Jaroše

Odpuštění vyžaduje pokoru

Předminulý týden nabídl hned dva maďarské filmy: kromě Porcelánové panenky, uvedené pondělním filmovým klubem, to byl Dlouhý víkend v Budě a Pešti. Z nepříliš pochopitelných důvodů však byl „zazděn“ raně odpoledním uváděním v sobotu 21. 10. Károly Makk, kdysi proslavený filmy jako Dny čekání nebo Jiný pohled, tu vyprávěl o setkání dávných, nyní již zestárlých milenců Ivana a Mariky (Iván Darvas, Mari Töröcsiková), které kdysi rozdělily politické zvraty. Teprve Maričina hospitalizace v nemocnici přiměje Ivana, aby se dočasně vrátil ze švýcarské emigrace. Týden strávený v Budapešti změní osudy všech přítomných: zejména Ivan je nucen přehodnocovat své dosavadní postoje.

S překvapením se dovídá, že jeho milovaná snad z přesvědčení donášela komunistické policii a zasloužila se tak o jeho zatčení, zjišťuje, že má již dospělou dceru Annu (Eszter Nagy-Kálózyová), o jejíž existenci vůbec nevěděl. Smířlivě reaguje na setkání se stíny minulosti, posmutněle se usmívá při Maričině doznání, je schopen podat ruku i svému bývalému vyšetřovateli. Nejdůležitější je však Ivanovo sblížení s impulsivní Annou, jež zápas se stíny minulosti ráda a vášnivě označuje za vytahování starého bezcenného haraburdí.

Jejich setkání jsou přeplněna rozpory a výčitkami, ale také až zraňující přímočarostí otázek a skutků, Anna naštvaně odchází, aby se zanedlouho pokorně vracela. Makk jakoby mimoděk načrtává bezohlednost a chamtivost, lidé i vinou existenční bezútěšnosti ztrácejí zábrany, jak dokládá i nabídka zdravotní sestry, která pečuje o Mariku: požádá Ivana, aby ji vzal s sebou do zahraničí a slibuje, že mu bude čímkoli, co si bude přát - milenkou, ošetřovatelkou...

Makk vypráví řekněme staromilsky, s citem pro melancholii promarněných příležitostí, vnímavě hledí na dojaté i rozhořčené tváře. Dominuje neokázalé, přitom však významově syté herecké ztvárnění. Töröcsiková i Darvas dospívají k vnějškově tlumené kreaci, mluví ztišeně, většinou - hlavně u Darvase - chybějí jakékoli konfrontační podtóny, jen občas probleskne záchvěv hořkosti či naznačených výčitek. Film prozrazuje jakousi smířlivou rezignaci a naznačuje východisko v odpuštění, neboť minulost zůstává jednou provždy uzavřena. Lze jen pohlížet do budoucna...

Autor je filmový publicista