číslo 45

vyšlo 30. 10. 2006

Jak to slyší

Marie Boková, publicista

REFLEXE ROZHLASOVÉ TVORBY

Ferdinand Vaněk a jaderný leštič vlasů

Narozeniny Václava Havla oslavil i Český rozhlas. Vltava přinesla hned dva rozhovory, jeden z léta, druhý aktuálnější. Byly kultivované, zábavné, osobní v té správné míře - a pamětníkům připomněly někdejší výtečný rozhlasový „týdeník“ Hovory z Lán, kdy se neděli co neděli po obědě (jako pohádka!) ozval známý milý hlas pana prezidenta, aby pověděl - považte, každý týden - něco, co mělo smysl. Vzpomeňme tedy vděčně i na rozhlasáky, kteří „Lány“ připravovali.

Samostatný Páteční večer byl 6. října věnován Havlovi - dramatikovi. Vedle zmíněného rozhovoru a dokumentu Andreje Kroba, Jak hrát a přitom nehrát Havlovy hry (s využitím unikátních záběrů z Divadla Na zábradlí 60. let), byla ozdobou večera autorova Audience, zařazená na závěr: ona originální, úplně první Audience , kterou režíroval pro exilové vydavatelství Luboš Pistorius koncem 70. let, a která na „pirátských“ kazetách kolovala po domácnostech jako něco naprosto neuvěřitelného. Neřízená střela Landovský jako Sládek a neherec Havel jako Ferdinand Vaněk nasadili laťku tak vysoko a přiblížili mikrosvět pivovaru v makrosvětě reálného socialismu tak dokonale, že se tato inscenace stala vlastně závazným vzorem pro všechny Audience další, provozované už svobodně na našich jevištích.

Z tohoto úhlu pohledu bylo zajímavé i srovnání s ranou Havlovou produkcí pro rozhlas, aktovkou Anděl strážný, připravenou Jaromírem Ptáčkem a Josefem Melčem v roce 1968. Do svého programu ji opět zařadil Český rozhlas 2 - Praha. Jiří Sovák jako příšerně vlezlý, žoviální estébák a Jaromír Hanzlík jako velmi slušný, plachý i komunikativní úspěšný mladý dramatik předvedli na ploše dvaceti minut brilantní absurdní dialog z dob, kdy si Václav Havel ještě mohl z fízlů dělat legraci z pozice úspěšného mladého dramatika. Mladičký Hanzlík jako by instinktivně výrazově předjímal typ Ferdinanda Vaňka, subtilního i pevného, pro všechna další „vtělení“ této originální postavy českého dramatu. (Ostatně, ani „jaderný leštič vlasů“, bizarní fízlův prezent, mu nebyl cizí: s milou zvídavostí se pídil po tom, „jak to funguje“).