Zpět na titulní stránku

číslo 46

Zpět na titulní stránku

vyšlo 6. 11. 2006

Televizní glosář


...JANY CIMBUROVÉ

Všichni dobří outsideři

Málokdy se v jeden den v programech všech tří celoplošných televizní vyskytne tolik kvalitních filmů jako v sobotu 28. října. A málokdy se také mohou na dvou různých programech poměřit dva někdejší billboardoví velikáni - Václav Klaus a Petr Čtvrtníček. První měl státotvorný projev a odměňoval, druhý svým břitkým humorem během uvádění cen Elsa naopak trestal. A tak se hezky doplňovali...

Co se týče filmové dramaturgie, sluší se (po dlouhé době) pochválit Novu. Skvělý Vláčilův snímek Dým bramborové natě s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli se kupodivu obešel bez jediné reklamy. Díky čemuž poskytl nevšední zážitek. Mohli jsme tiše obdivovat Hrušínského úsporné a přitom palčivě působivé herectví, aniž bychom se třásli, že nám do toho vtrhnou prací prášky. Ani se nechce věřit, že tenhle film vznikl v časech nejtužší normalizace, v polovině 70. let.

Další pozoruhodný dramaturgický tah se Nově podařil hned vzápětí: snímku Na kolejích čeká vrah vévodí postava majora Kalaše, kterého ve většině filmových detektivek s touto postavou hrál právě Hrušínský. Tentokrát si ovšem Kalaše zahrál Jiří Sovák. A při vší úctě k jeho umění a snaze (očividně chtěl být jiným Kalašem, čímž dostal postavu i sebe do nepříjemné pasti) dopadl se svou policajtskou bodrostí nedobře. Kohosi dokonce napadlo vložit Sovákovu Kalašovi do úst takřka posměšná slova o Maigretovi, což vyznělo jako ironie namířená proti Hrušínskému ...

Kdo chtěl téhož dne strávit i příjemný večer s českým filmem, tomu tentokrát nezbývalo než nahrávat. Ale protože Svěrákův Akumulátor 1 (vysílaný ČT) varuje před zhoubnou silou televize jakožto energetického upíra a Příběhy obyčejného šílenství (na Nově), tragikomedii na téma, že každý jsme nějak „ujetý“, zase otravovaly nekonečné reklamní bloky, bylo asi nejlepším řešením utéci do přírody a užít si jeden z posledních pěkných podzimních večerů.

V neděli už jsme to měli daleko jednodušší. Kdo se nechtěl bavit, mohl se u obrazovky zadumat - třeba nad mrazivě strohým dílem Jiřího Svobody Sametoví vrazi. Jsou dvoudílní. Jejich uvedení spadá přesně mezi konec voleb a sedmnácté výročí Sametové revoluce. Jak příznačné. Nebo přízračné?

Autorka je televizní publicistka