číslo
48 / 2006 |
|
Od úterý 28. listopadu, Český rozhlas 3 - Vltava, vždy od 18.30 Rozhlasový Herec na téma uloupené totožnosti Spisovatel Jiří Kratochvil se vytrvale a po svém hlásí k Milanu Kunderovi a jeho románové estetice. Také na jeho posledním románu Herec je to patrné. Mikuláš Mazel, geniální, leč totálně neúspěšný herec, tajemně co mimino podstrčený někdy v roce 1950 hodinářskému mistru Kryštofovi Mazlovi, nesporně pochází z onoho žánru, o němž velký Pařížan praví: „Je to …velká forma prózy, v níž autor prostřednictvím experimentálních ‚já‘ postav, zkoumá do důsledků některá témata lidské existence.“
Hodinový strojek rozhlasové podoby Kratochvilova nejnovějšího románu bude tikat na stanici Vltava od 28. listopadu po dvanáct večerů. Nebude tak bohatě rozvětvený jako v knižním originálu - jeho složitý mechanismus je pro posluchače přece jen hodně náročný -, ale věříme, že tím bude srozumitelnější i těm, jimž Kratochvilovo romanopisectví zrovna nepřirostlo k srdci. Nabídne posluchačům napínavý životní příběh Mikuláše Mazla, herce žijícího ve společnosti samých herců - všech, kdož se dokázali a dokáží přizpůsobit všemu a všem. Jaký je tedy smysl posledního románu Jiřího Kratochvila Herec? V epilogu románu čteme citát velkého filozofa bytí, Martina Heideggera: „Proto musí člověk, má-li naplnit svou podstatu, sebrat a zachránit, zachytit a uchovat otvírající se jsoucí v jeho otevřenosti a zůstat vystaven jeho rozrůzňujícímu se chaosu.“ (tsk) |