číslo
48 / 2006 |
|
Česká alternativa zvukem i obrazem S novými alby před nedávnem přišly dva soubory, jež patří k tomu zajímavějšímu, co nabízí česká alternativní scéna. U firmy Black Point vydala své druhé album Commedia dell‘ arte kapela První hoře. Vznikla už před osmi lety v Jičíně a první album Na úpatí vydala před třemi lety vlastním nákladem. Její novinka přináší desítku původních skladeb, jimž dominují razantní kytary, expresivní zpěv a nejednoznačné texty lídra Milana Urzy, ale zaslechneme i lyričtější, případně jazzové pasáže klavíru a účelně využitou elektroniku. Skupina První hoře řadí mezi své inspirační zdroje domácí nonkonformní legendy Už jsme doma a Psí vojáci, ale také rockové progresivisty King Crimson či novovlnný Pražský výběr. Všechny zmíněné podněty lze v její energické hudbě zaslechnout, řada písní však konkrétně Už jsme doma připomíná možná až příliš. Není divu, že Miroslav Wanek, vedoucí UJD, jičínské přizval ke společným vystoupením - tak stylově odpovídající předkapelu mu mohou závidět i skupiny ještě zvučnějších jmen. Také brněnské trio Květy má na co navazovat. Tradici silné brněnské alternativní scény osmdesátých let rozvíjí už od svého založení v roce 1993 a dodejme, že s poměrně velkým úspěchem - za svou první oficiální nahrávku Jablko jejího peří (2004) získalo mj. nominaci na cenu Akademie populární hudby v kategorii Alternativa. Zmíněná žánrová přihrádka je ale „surrealistickým“ písním skladatele, textaře a zpěváka Květů Martin E. Kyšperského příliš těsná. Sám se hlásí k inspiraci hip hopem, ale i šansonem a snad právě potřeba vymanit se z alternativní ohlávky přivedla nyní již pouze duo Květy k výrazně písničkovějšímu novému albu Kocourek a horečka (vyd. Indies). Akustický bigbít, jak bývá sound Květů nazýván, se tu často snoubí s náladou blues i s postupy pop-music: slyšte například nekonvenční „duet“ Kyšperského a hostující Marty Svobodové Dopis Zuzaně B. nebo takřka folkovou baladu Okna do zahrady. Libozvučnost takových okamžiků alba je však velmi záhy roztříštěna tu nečekaným rytmickým zvratem, jinde těžkotonážní zvukovou disharmonií. Málokdo si u nás dovolí tak rafinovaně si pohrávat se vstřícností posluchače. A taky jen málokdo píše tak zajímavé texty, jako Kyšperský: „Nedalo se vydržet na Kokoliově čtení / ptal jsem se ho, co je potom, když potom nic není / ptal jsem se ho: Hledáš? - on že nic jinýho nedělá / a Wernisch říkal, že než smrti, to už bát se zlýho života“ (Vlna). Česká alternativa proniká i na DVD. To s názvem 20 letů vydala skupina, o níž už tu byla řeč - Už jsme doma. Skládá se ze dvou disků. První obsahuje záznam koncertu k dvacátým narozeninám kapely, který proběhl loni v říjnu v pražském Divadle Archa, a jenž zprostředkoval už stejnojmenný kompaktní disk. Najdeme tu tedy i unikátní čtyřicetiminutovou kompozici Sestřih Bratřih, sestavenou z úryvků z dvaceti písní od počátků kapely po studiové album Uši. Druhé DVD ukrývá dokument nazvaný Puding, který je souborem sestaveným z rozhovorů se současnými i bývalými členy kapely, kolegy z hudební, ale i herecké či kritické branže, ukázek z archivů České televize i záznamů koncertů v USA, Japonsku či v bosenském Goražde, kde skupina koncertovala v době balkánského konfliktu. Dokumentem provází hlas Jiřího Lábuse a výrazně se tu prosadil i dvorní výtvarník UJD Martin Velíšek, jehož obrázky už neodmyslitelně patří k image kapely. MILAN ŠEFL |