číslo 49 / 2006

Jak to slyší

Petr Pavlovský, publicista

REFLEXE ROZHLASOVÉ TVORBY

20. století - čas špiónů, úzkosti a strachu

Český rozhlas 3 - Vltava vrací v neděli dopoledne román tomu způsobu prezentace, který byl nejméně do konce 19. století převažující, totiž pravidelně dávkované konzumaci. Týká se to těch zapomenutých stejně jako klasických, všechny vycházely nejdřív na pokračování v novinách a časopisech. I pravidelný cyklus ČRo 3 Seriál je periodikem; ne však tištěným, a tak si může dovolit nejenom četbu, ale i zvukovou dramatizaci.

Špionáž a padesátá léta

Poslední ze šesti pokračování špionážního románu Půlnoční pacient odeznělo na Vltavě 12. listopadu. Próza Egona Hostovského (1908–73) z roku 1958 vyšla u nás až v roce 1970, ale náklad byl stejně zničen. Přitom jde o dílo, které ve světě vyšlo v řadě překladů, dokonce i japonsky. Pro rozhlas je adaptoval Jan Kolář v dramaturgii Jany Paterové.

Fenomén špionáže nebyl v naší civilizaci ani před válkou něčím novým nebo ojedinělým a jako předmět zobrazení dal už tehdy vzniknout celému literárnímu žánru, který se v ranku triviální literatury směle postavil vedle detektivky a krimi. Po válce pokračovali někteří autoři ve snaze povýšit ten či onen „pokleslý žánr“ jeho křížením s těmi „ušlechtilejšími“, třeba s románem psychologickým nebo tzv. románem s tajemstvím. V prvorepublikové české literatuře se o špionážní žánr snažila první A. M. Tilschová. V letech 1948–1989 sice doma v tomto ohledu nic hodnotnějšího vzniknout nemohlo (totalitní poměry kladou na díla z prostředí tajných služeb, policie a armády značná apriorní omezení), tím spíš ale měli prostor autoři exiloví, kteří měli dokonce rovnoměrnější vhled na obě strany železné opony než jejich západní kolegové.

Každý díl seriálu začínal „druhým ohlášením“ s místními, časovými i „atmosferickými“ souřadnicemi: New York, léta padesátá, doba studené války, čas úzkosti a strachu, čas lži a klamu, čas špiónů... Lež a klam patří k vyzvědačství jako kouř k ohni a studená válka tu byla až do rozpadu SSSR. V čem je zvláštnost 50. let? Pro USA byla specifická tím, že tu byla čerstvá vzpomínka na válku horkou, jakkoli vedenou mimo americkou pevninu, že tu bylo pro Američany šokující množství uprchlíků před dvěma totalitami (Hostovský byl jedním z nich), přičemž z té komunistické se utíkalo už podruhé a především: byla to doba čerstvého traumatu z odcizení tajemství atomové bomby. Fanatický protivník mohl zemi kdykoli úplně zničit. Všeobecný strach nebyl uměle vyvolávaný, neměl charakter hysterické paniky; byl to strach opodstatněný. Konečně, právě teď to začínáme poznávat, obecný strach z ohrožení se drasticky vrací, a to nejenom do USA.

Hrdina a jeho podivná pomsta

Hrdinou příběhu je předválečný exulant Arnošt Malík, padesátiletý český psychoanalityk. Jak se postupně odhaluje, je traumatizován zážitkem krátkého předválečného manželstvím s Němkou Elsou, ze které se vyklubala rafinovaná nacistická špiónka. Manželství bylo pro ni čistě účelovou, profesionální záležitostí. Arnošt se s ní sice rozvedl a emigroval, ale zůstalo neurotické chování i nevyrovnaný citový život. Zaujal pomstychtivý postoj ke špionáži jako takové. Chce se do té americké vetřít a škodit. Takový nerozlišující postoj je sice filosoficky neobhajitelný podobně jako pacifismus (kupříkladu špióni uvnitř nacistického režimu zachránili tisíce životů), bohužel se však zdá, že jej se svým hrdinou do značné míry sdílí i autor.

Arnošt nabídne americkým úřadům projekt, jak lidem v komunistickém bloku „naočkovat šílenství“. Princip byl známý z knížky Kressman Taylorové Adresát neznámý (před dvěma lety v Somešově dramatizaci nastudovala tuto novelu z roku 1938 režisérka Lída Engelová), v té době v USA populární. Do nepřátelských států se mají vybraným lidem posílat různé nejasné zprávy, které budí podezření ze špionáže. Totalitní cenzura je zachytí, bude vyšetřovat a tak postupně vznikne paranoická atmosféra. Ovzduší stihomamu ovšem ovládne i veškeré hrdinovo okolí, přičemž se postupně odhaluje, že nejde o duševní chorobu, ale o realitu. Vše je mravně komplikováno tím, že hrdina, odpovědný i za svou matku a částečně i za snoubenku, je ve finanční tísni, že peníze nabídnuté špionážní agenturou opravdu potřebuje. Tehdejší výška částky, 20 tisíc dolarů (asi půl milionu dnešních Kč) ovšem posluchači nic neříká, měl být připsán nějaký ekvivalent, třeba kolik je to průměrných platů.

Rozhlasová podoba románu

Převedení románu do šesti půlhodinek dramatického seriálu mělo specifické limity. Vedle celé řady menších partů je zde na deset důležitých, tj. znovu a znovu vystupujících postav, pro fonografické dílo počet dost náročný a zároveň dále neredukovatelný. Obzvlášť důležitý tu byl proto casting - fonogenické, tedy rychle identifikovatelné nebo alespoň dobře odlišitelné hlasy. Zkušená režisérka Markéta Jahodová měla tentokrát obzvlášť šťastnou ruku, ať už obsazením Jana Hartla do hlavní role, Bohumila Klepla do role českého spisovatele - exulanta nebo Petra Nárožného jako věcného agenta Prengela. „Prasátko“ Bořivoje Navrátila, sovětský špion volající „nadprasatům“ o instrukce, je zjevná narážka na Orwellovu Farmu zvířat (1945). Výtečně vyšly i postavy ženské, hrdinova starostlivá matka Blanky Bohdanové, jeho milenka Petry Špalkové a především fenomenální Vilma Cibulková v roli chlípné agentky FBI. Ta měla přitom úkol zkomplikovaný tím, že jednání postavy bylo na samé hranici pravděpodobnosti. Přesto dokázala scény svádění prodchnout takovou dávkou vilnosti, že se s ní nemohou měřit žádná televizní porna světa.

Se špionáží je to podobné jako s válkou, politikou nebo policií. Všichni na ni nadávají, ale nakonec musejí připustit, že není něčím apriori negativním, že v lidské společnosti, která není společností andělů, nemůže být jednostranně zrušena (byla tu už ve starověku), že může nejenom škodit, ale i prospívat. Horší je to ovšem s tou profesionální špionáží, která je zdánlivě neutrální, ideově neukotvená. „U dobrých agentů nikdy nevíte, které straně slouží“, praví jedna z postav. Jinými slovy: dobrý agent, opravdový profík, nerozlišuje mezi dobrem a zlem. Skvělý příklad fachidiocie.