číslo 52 / 2006

Navštivte

Jak se domácí mazlíček ocitl ve splaškách

U nového animovaného filmu Spláchnutej se spojily dvě firmy, které proslavila animovaná tvorba, Dreamworks (například Shrek) a Aardman (postavičky Wallace a Gromita, které opět spatříme, jak se již stává chvályhodným zvykem, ve vánočním vysílání České televize). Avšak pokus elektronicky vygenerovat plastelínové figurky, navíc s pověstným „zubatým“ úsměvem, se příliš nevydařil. I když se tvůrci všemožně snaží udržet iluzi loutkového původu, vizuální kouzla, která příběh vyšperkovala, jednoznačně prozrazují počítačový původ. Vyprávění tak pozbylo svůj poetický, jemně naivistický svéráz vycházející z rukodělné práce, přizpůsobilo se dikci konvenční dobrodružné historky, která uplatňuje ověřená syžetová schémata i technické postupy. Vznikl jakýsi kříženec, který o své věrohodnosti jen stěží přesvědčuje.

Hrdinou je rozmazlený myšák Roddy, chovaný v luxusním bytě kdesi v londýnském Kensingtonu. Drzý a neomalený vetřelec, chtějící zabrat jeho místo, jej spláchne do záchodu. Roddy se tak ocitne v jakémsi podzemním městě tvořeném kanály, dosti připomínajícím město na povrchu, jen jakoby v ušmudlanějším vydání (včetně nápodoby slavné věže Big Benu). Žijí tu hlodavci, ale také obojživelníci snící o absolutní nadvládě. Zprvu sobecký Roddy, proti své vůli zapletený do konfliktu odvážné „supermanské“ myšky Rity s nohsledy panovačného žabáka, pozvolna dospívá k poznání opravdového přátelství a pocitu odpovědnosti za ostatní. Přesvědčí Ritu, aby jej svou lodí dopravila do lidského světa. Jenže v patách jsou jim žabákovi pochopové a navíc žabí komando z nedaleké Francie s clouseauovsky šišlavým šéfem - a všichni prahnou jen po získání hrdinčina opasku, ve skutečnosti cenné spojovací šňůry do zásuvky...

Režiséři David Bowers a Sam Fell upřednostnili napínavé akční výjevy, ať již jsou to zběsilá pronásledování po vodních tocích nebo akrobatické souboje, pořádané v závratných výškách. Přidali špetku slovního humoru, zvláště při ostrovtipných přích mezi Roddym a Ritou. Především však výslednému dílu vtiskli podobu muzikálu: nezpívají ústřední protagonisté, ale svého druhu statisté, většinou zelenaví, slizcí mlži, šibalsky mrkající vypoulenými očky na stopkách. Znějí mnohé hity (Don't Worry, Be Happy), padne i jméno zpěváka Toma Jonese.

Očekávané hravé nadsázky, která by zastřela těžkopádnost uchopení i poklonkování pravidlům hraných (velko)podívaných, se však nedočkáme. Zdá se, že poloha vizuálně atraktivní podívané, protkané písničkami, hýřící průlety členitým prostorem a upřednostňující více či méně zábavné duchaplnosti, se stává nejnovější, možná ne zcela domyšlenou módou, jak nasvědčuje téměř souběžně uváděný antarktický příběh Happy Feet, muzikál již se vším všudy, vybavený i stepováním.

V originálním znění Spláchnutýho propůjčili postavičkám hlasy takové osobnosti jako Hugh Jackman, Kate Winsletová či Jean Reno, do češtiny ústřední dvojici přemluvili Zbyšek Pantůček a Tereza Bebarová.

JAN JAROŠ