číslo 52 / 2006

Jak to vidí

Věra Nosková, spisovatelka

ZKRAJE TÝDNE

Ježíšek vyrostl a narostly mu vousy

Vzpouru proti tradicím vidíme neradi. Někteří dokonce hlásají, že svět míří do pekel právě proto, že jsme se odvrátili od tradic, potažmo od moudrosti předků. Troufám si tradice zpochybňovat a na moudrost předků nevěřit. Mnozí předci mívali holé zadky, předsudky, mizernou hygienu, kosily je pandemie a dopouštěli se tisíců volovin a kruťáren. Ale na tradice si potrpěli, to se jim upřít nedá. Pěkné byly tradice vykuřování a zaříkávání. Vděčná byla tradice veřejných poprav. Tuhle adrenalinovou lidovou podívanou dnes supluje hlavně obrazovka s krváky a horory. Vzrušující tradici zapalování hromnic při bouřce vystřídaly už dávno nudné bleskosvody. Důchodci tesknící po tradicích by měli vědět, že některé kmeny mají tradici vyhánět starochy do divočiny na jistou smrt. Existují společnosti, které vzbouření proti tradici trestají násilným usmrcením. Zapomenete si doma šátek a vlastní lidi vás ukamenujou.

Teď, když jsem si připravila půdu, můžu spustit o původně milé a nevinné tradici vánočních oslav. O tradici, která ovšem zdivočela a z prosince udělala měsíc, který chceme hlavně ve zdraví přežít. Došlo to tak daleko, že se nám v posledních letech nepěkně ozývají odpírači vánoc. Už advent se hemží povzdechy, stačí nastražit sluch: Tak já se dřu s nákupama a ty si tu čteš noviny a popíjíš lahváče?! Ježíšmarjá, meješ si klidně okna a malá se nám opařila! Musí k nám přijet ten tvůj brácha alkoholik? Na co pečeš tolik cukroví? Vždyť to nikdo nejí. Zatracený svátky, pokaždý ztloustnu. Panebože, vypni už to dudlaj, dudlaj!

Kdysi mi starší kolega v národním podniku Oděvy prozradil: Víš, pro komunisti tyhle svátky nezruší, i když v duchu prskají? No protože vyprodají ze skladů všechny ležáky a tím pádem trochu naskočí ekonomika. Že křesťanský étos lezl soudruhům na nervy, mimoděk prozradil prezident Zápotocký, který v roce 1953 v rozhlasovém projevu mlžil: „Malý Ježíšek ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých vánoc. Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Doby se ale změnily, nastaly nové převraty. Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Je pěkně oblečený v beranici a kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již ani naši pracující a jejich děti.“

Dnes se k témuž období přimyká přebarvená, zdivočelá reklama, kterou méně bystří přirovnávají k někdejší rudostranické propagandě. Nějak si nevšimli, že nebyl zavřený, natož popravený, jediný zákazník který si nekoupil, co reklama propaguje. Přesto - je tak těžké mít rád vánoce, nejste-li zrovna křesťan... Naštěstí slavení vánočních svátků je tradice měkká, ohebná, za jejíž nedodržení nenásledují sankce. Vánoce jsou čirá sklenka, kterou můžeme naplnit meduňkovým čajem nebo dobrým vínem, ale i dryákem či pomyjemi. Vyjdou vstříc poetickým duším, milovníkům tradic, tvrdým obchodníkům, poskytovatelům úvěrů, reklamním agenturám, médiím, jejichž informace zřídnou banalitami. Střihněte si vánoce na svou míru a podle svého vkusu, nenechte se tlačit do kouta většinovým šílením. Udělejte si vánoce křesťanské a jesličkové nebo hmotařsky obžerné, okázalé nebo intimní, ale i zálesácké, výletní, samotářské, pročtené, poetické... A nemusíte je dokonce slavit vůbec.

Se svými blízkými jsem nahradila vánoce oslavou slunovratu. Zdobíme byt sluníčky, dáváme si hřejivé dárky a v podvečer jdeme někam na kopec shlédnout západ slunce s radostnou jistotou, že druhý den bude na obloze o chviličku déle. Vánoce se všemi kýči, písněmi, pohádkami, legendami a sladkostmi jsou ovšem jako stvořené pro děti. Jestli mě synové někdy obdaří vnoučaty, pokorně se k jejich slavení vrátím.