číslo 1 / 2007

Jak to vidí

Jaromír Štětina, senátor

Ruce pryč od Gruzie

Navštívil jsem nedávno Gruzii. Zasedal tam gruzínský parlament a jednomyslně přijal usnesení, v němž se požaduje, aby v separatistických částech Gruzie, v Jižní Osetii a Abcházii byly ruské „mírotvorné síly“ nahrazeny mezinárodní kontrolou.

Situaci v obou separatistických regionech znám z vlastní zkušenosti velmi podrobně, Abcházii i Jižní Osetii jsem v posledních patnácti letech pravidelně navštěvoval a vidím zřetelně, jak je i zde historie podrobována cílenému tlaku zpravodajských služeb.

Byl jsem jako novinář v blízkosti někdejšího separatistického prezidenta Abcházie Ardzimby, když jeho jednotky bojovaly za „samostatnost“ proti gruzínské armádě. Každodenně jsem byl svědkem toho, jak byl obklopen ruskými důstojníky, sledoval jsem kolony ruských armádních náklaďáků vezoucích od ruského Adleru separatistům zbraně a munici. Gruzínská armáda, špatně vyzbrojená a nevycvičená tehdy začátkem devadesátých let válku prohrála. Několik set tisíc Gruzínů muselo opustit své domovy a mnoho z nich ještě žije po táborech a nouzových ubytovnách. Lázeňská střediska a domy v Suchumi skoupili bohatí „noví Rusové“. Kreml Abcházii anektoval vojenskou silou a dosáhl nakonec toho, že mezinárodní společenství potichu schválilo neúnosný stav, kdy jsou za mírotvorné síly považovány vojenské složky jednoho z účastníků konfliktu.

V Jižní Osetii, která je ústavní části Gruzínské republiky, se prohánějí kolony ruských vojenských vozidel. Platí tam rubly a nikoliv lary. Tisíce obyvatel horské enklávy obdržely pasy občanů Ruské federace, což podle starého imperiálního schématu dává možnost Kremlu prohlašovat, že chrání občany svého státu. Obyvatelé Osetie na vstup do Ruska nepotřebují na rozdíl od ostatních obyvatel Gruzie víza...

Averze Moskvy ke snahám Gruzie úplně zrušit ruské vojenské základny, vstoupit do NATO a přiblížit se Západu sílí. Opakují se pokusy o vnitřní rozvrat. Poté, co byl otevřen z Kaspiku směrem k Evropě ropovod Baku-Tbilisi-Džejchan, který nevede přes ruské území, se dá předpokládat, že ruský tlak na Gruzii nabude nebezpečných a nekontrolovatelných rozměrů.

Tlak Ruska nastolit ve Tbilisi promoskevský režim bude pokračovat. Může skončit i vítězně, pokud se zjevným neoimperiálním zájmům nepostaví mezinárodní společenství a neuvědomí si, jakou roli v konfliktu hraje kaspická ropa. Trefně mi to řekl Kote Gabašvili, šéf parlamentního zahraničního výboru: „Jestliže Evropa Gruzii nepodpoří, může se stát, že jednoho dne bude mít ve svých obývacích pokojích o poznání chladněji.“

Pokračuje řinčení zbraní a bezprecedentní hospodářská blokáda Gruzie ze strany Ruské federace. V říjnu tohoto proti tomu protestovali u ruského velvyslanectví v Praze spolu s jinými dva Gruzíni, žijící v Česku: Jimi Dabrundašvili a Zurab Laliašvili. Policie je sebrala, státní zástupkyně žalovala a soudkyně Gabriela Huttlová z Prahy 6 je odsoudila k několikaměsíčnímu vězení. V rozsudku se praví, že „veřejně podněcovali k nenávisti k ruskému národu a jeho politickým představitelům zejména tím, že česky vykřikovali ‚ruce pryč od Gruzie‘ a vystavovali transparent se zobrazeným vojákem v ruské uniformě, na levém rukávu s páskou s hákovým křížem, který symbolicky šlape z území Ruska na území Gruzie...“

Můj přítel, vynikající ruský novinář Andrej Babickij mi k tomu řekl: „Kdyby je odsoudili u nás, ničemu bych se nedivil. Ale v demokratické České republice? U vás se nesmí beztrestně vyslovit názor na ruskou armádu či vládu?“