číslo 3 / 2007

Televizní glosář

...Jany Cimburové

Pitvorné silvestrovské zábavy

Nešťasten, kdo v ony sváteční dny potřeboval televizi. Píšu záměrně „potřeboval“, protože televizní přijímač se v době svátků, které oslavují rodinnou pospolitost, často stává nucenou berličkou pro ty, kdo si z těch či oněch důvodů pospolitosti užívat nemohou. A začalo to hned na Štědrý večer. Staří lidé, kteří se už nemohou zúčastnit půlnoční mše, utrpěli šok, když namísto k tradičně celebrované klasické půlnoční byli pozváni k sice nápadité, ale značně nonkonformní akci s činohrou a zpěvy s kytarou.

Dlužno přiznat, že babičky se zlobily právem: ony to přece jsou, komu zdraví (či vzdálenost církevního stánku) znemožnilo osobní účast na mši. Mladí křesťané, zvláště ve městech, mají možnost i síly najít si takovou komunitu, která je jejich srdcím nejbližší. Proč ne římskokatolickou, evangelickou, českobratrskou, proč ne třeba ekumenickou? Česká televize tentokrát - aby to bylo spravedlivé - nevyšla vstříc konformním katolíkům, ale moderně smýšlejícím evangelíkům. Kdo z nich ale o půlnoci bděl u obrazovky a čekal na Slovo Boží? A tak babičkám nezbylo, než se pomodlit o samotě.

Radost ze sdíleného radostného okamžiku, jakkoli se někomu může zdát dětinská, je jedním z největších pozitiv televize. Dobře to vědí manažeři komerčních stanic a dělají pro takové „sdílení“ možné i nemožné. Třeba si pronajmou kus Václavského náměstí a sezvanému davu i televizním divákům předhodí vtipálky, kteří bez umělého (rozuměj uměle vyvolaného či účelně nastříhaného) smíchu působí přinejmenším rozpačitě. Troufám si tvrdit, že kdyby Nova pustila namísto Mejdanu roku z Václaváku Troškův Kameňák, ušetřila by hromadu peněz a účinek by byl patrně stejný. A tak ti, kteří i na Silvestra televizi potřebovali, asi nakonec udělali nejlépe, přepnuli-li na stanici TV Noe, kde těsně před půlnocí končil stále skvostný film Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Jeho závěrečné věty se dodnes nemohu zbavit: „Bylo - nebylo, ale spíš by mělo bejt.“