číslo 3 / 2007

Jak to slyší

Marie Boková, publicistka

Racek - námět na krátkou povídku

Čechovovi lidé - trpící, zraňující i zraňovaní, ale také dojemní či směšní... Právě tuto jemnou komičnost akcentuje režisér rozhlasového Racka hned zpočátku, poté, kdy nám představí vybranými „erbovními citáty“ hlavní osoby tohoto příběhu o lásce a smrti.

„Námět na krátkou povídku“- později nesčetněkrát citovaná Trigorinova poznámka je zdůrazněna i v nové rozhlasové úpravě Martina Velíška a režii Aleše Vrzáka, kterou den před Štědrým večerem premiérově uvedl Český rozhlas 3 - Vltava.

Vůbec celé zkrácení a úprava textu - citlivá, logická práce - působí jako „krátká povídka“, příznačná čechovovská miniatura. Jde samozřejmě o kompromis mezi značně dlouhou klasickou hrou o několika dějstvích - a dnes přijatelnou délkou dramatického tvaru v rádiu, což je těch devadesát minut, kam by se to celé mělo vejít...

Adaptace sleduje především čtyři hlavní figury a jejich neobyčejně složité a vyvíjející se vztahy. Ostatní postavy se jakoby diskrétně občas vytrácejí.

Herecké obsazení volil režisér s rozmyslem a šťastně. Celou společnost letního sídla (item celou inscenaci) suverénně ovládá Arkadinová. Herečka hrající herečku, to je lákavé i zrádné. Vilma Cibulková svou divu za zenitem slávy především chápe. Prochází všemi jejími proměnami a kontrasty zcela přirozeně, přitom se neobává dramatického forte ani zlomu do pláče. Je přitažlivá i nesnesitelná. Její milenec, spisovatel Trigorin (Miroslav Etzler) se drží v pozadí, je rezervovaný, ale pak se rozohní a komicky přednáší Nině o své tvorbě; bleskurychle k dívce vzplane a chvatně, leč jednoznačně se s ní loučí příslibem tajného vztahu. Po podzimním návratu a odžitých pádech jako by tam už ani nebyl. Mlčí. Námět na krátkou povídku.

Saša Rašilov nevidí Trepleva jako nezralého chlapce, ale jako člověka, který už tuší, kam půjde. Působivý je jeho intimní rozhovor s matkou - ošetřovatelkou: něžné sblížení - drsný konflikt - smutné smíření. Vzájemné odcizení s kapkou bláhové naděje je cítit v posledním dialogu Konstantiva Trepleva s Ninou Zarečnou. Tu hraje Klára Sedláčková od naivity přes horečnou zamilovanost až k trpkému poznání. Dvě herečky, dva literáti - začínající i končící; vzájemná rivalita, odlišný přístup k životu a práci - i toto téma je ve Vrzákově inscenaci čitelné.

Jednu ze svých mimořádných postav vytvořil Bořivoj Navrátil jako vědoucí doktor Dorn. Přesvědčivá byla Vanda Hybnerová ve zdeptané, beznadějně milující Máše, i Radek Holub jako její budoucí nemilovaný muž, vesnický učitel Medvěděnko.

Foto archiv