číslo 4 / 2007

Nalaďte si

Kytarový mág Biréli Lagrene

Pátek 26. ledna, Český rozhlas 2 - Praha, 21.00

„Biréli Lagrene je fenomén“, spravedlivě charakterizoval tohoto neuvěřitelného kytaristu jeho velký kolega John McLaughlin. Lagrene byl zázračné kytarové dítě; ve čtrnácti letech nahrál Routes To Django, poctu pro geniálního Django Reinhardta a tato deska způsobila ve světě poprask. V Americe hrál i nahrával se stylotvorným baskytaristou Jaco Pastoriusem (1951–1987), ale obdobně jako on měl pak problémy se závislostí na alkoholu a drogách. Postupem času se Lagrene své chorobné závislosti zbavil a jeho diskografie je dnes, kdy mu je čtyřicet roků, vskutku imponující. K výčtu umělců, s nimiž spolupracoval patří: Paco De Lucia, Al Di Meola, Larry Coryell, Wayne Shorter, Michel Petrucciani, Jean „Toots“ Thielemans, Marcus Miller.

Nedávno Lagrene se svým Gipsy Projectem vystoupil v pražském Lucerna Music Baru; předtím poprvé u nás se představil s jedinečným triem Front Page, kde jeho spoluluhráči byli pětistrunný baskytarista Dominique DiPiazza a na bicí Dennis Chambers. Dosavadním vrcholem jeho hudební cesty je dvojdisk Solo - To Bi Or Not To Bi a Djangology s Big bandem, kde Lagrene pár skladeb dokonce i zpívá. Ovšem jeho vokál je příbuzný zpívajícím jazzovým instrumentalistům, postrádá manýru a exhibicionismus kantilénových zpěváků.

K přiblížení fenoménu Biréli Lagrene je třeba připomenout, že se narodil třináct let po smrti Django Reinhardta, rodáka z cikánské maringotky, který měl po úrazu z mládí funkční pouze ukazovák a prostředník na hmatníku své kytary. Těžký handicap Django nahradil svým úžasným uměním, kdy jeho improvizace odpovídaly architektonicky vybroušeným skladbám se strhujícím rytmickým tahem vpřed a vzhůru.

Ještě před několika lety Biréli Lagrene bydlel v karavanu; je z romského rodu sinti, ale ve svém Gipsy Projectu se neuzavírá do svého etnika; vychází z cikánské muzikality a vytváří jazzový styl přesahů: vědomí souvislosti s odkazem swingu, hard bopu, rocku, klasiky i stylů, schematicky označovaným jako world music. Přestože Lagrene nehraje „z prstů“, ale z hlavy a ze srdce, jeho obrovským výrazovým prostředkem jsou kromě dvojhmatů, arpegií a bleskurychého přelaďování nástroje: flažolety.

Biréli Lagrene bude protagonistou dalšího pořadu z cyklu Jazzové osudy.

PETR ZVONÍČEK

Foto archiv