číslo 5 / 2007

Jak to vidí

Jindra Klímová, publicistka

Kolik dnes váží slova

O čem by novináři psali nebýt neopatrných slov? Ale těch je přece kolem nás jako rozsypaného máku, takže jsou vždycky k dispozici. A ani se nemusí moc hledat. Slova lze různě chápat, všelijak zkomolit, chytrácky přetlumočit. V další fázi se pak vysvětlují, odmítají, doplňují, a hned je živo na stránkách novin i v televizních a rozhlasových diskusích. A přece jsem zvolila tohle téma pro dnešní meditaci proto, abychom se společně zamysleli nad tím, že i v této sféře je třeba zpřísnit hygienu. Nedovolit žádné šíření slovní listerie, protože i ta by mohla být ve svých důsledcích smrtící.

Jenomže jak to zařídit v časech opakovaného hledání nové vlády? Už je to tak, že se v České republice řada lidí stane najednou, zničeho nic, adepty ministerských křesel. Bez širších politických zkušeností, bez schopnosti nezaujatých postojů a bez domýšlení souvislostí a dopadů. To hledání nových tváří a mozků je potřebné, ale skrývá velké nebezpečí. Najednou je člověk z vědeckých, lékařských, školských kruhů či z komunální politiky přesazen do zcela jiného, samozřejmě dravějšího prostředí, a okamžitě podlehne různým tlakům. Na jedné straně jeho okolí, tedy současní, už zabydlení politici a lidé, kteří se o politiku zajímají, chtějí znát jeho názory. Na straně druhé je velmi těžké vyjádřit se na naléhání novinářů vždycky s rozvahou a přesně tak, jak bude případně možné mluvit už z křesla příslušného ministerstva. Neboť ministerstvo je součástí vlády, a vláda není orgánem jedné politické strany, ale vládní koalice, kde se názory na konečná řešení teprve budou hledat, kde dozrají mnohdy v kompromis případných střetů a zájmů. Mezi novináři je dost takových, kteří mají radost z toho, vyprovokují-li některého z adeptů k projevu kterým demonstruje, že on všechno ví, a bude tvrdě trvat na svém dosud úzce stranickém stanovisku.

Není to fér, řekl by uvaděč falešných reklamních sobů. Rozumnému je naopak milejší, uslyší-li, že budoucí adept ministerského křesla zatím neví, nemá ještě dostatek potřebných informací, ale je ochoten zasadit se o to, aby vše bylo řádně posouzeno, prošetřeno a odpovězeno po právu, jako to učinil Karel Schwarzenberg, když byl vyzván, aby se okamžitě vyjádřil, zda byla dohoda z Melku o Temelínu porušena či nikoliv.

To už jsem se dotkla otázky, o kterou jde. Ještě ani nebyla vláda jmenována, natož aby jí byla Poslaneckou sněmovnou vyslovena důvěra, a už jí vyvstal první koaliční problém - jaderná elektrárna Temelín. Místopředsedkyně a poslankyně Strany zelených Dana Kuchtová, dnes už jmenovaná prezidentem republiky ministryní školství, poskytla rozhovor rakouskému deníku Neues Volksblatt, ve kterém řekla: „Jestliže jsme dosáhli toho, že ODS, jež má blízko k průmyslové lobby, podepíše zřeknutí se dalších reaktorů v Temelíně, pak už to je vítězství a nakročení k zastavení Temelína.“ K tomu zastavení si představuje během čtyřleté společné vlády s ODS a KDU-ČSL nakročit, případně ho i uskutečnit, protože podle jejího názoru „Temelín má technické i právní problémy“. Předseda Strany zelených Martin Bursík se paní Kuchtové zastal v tom smyslu, že jde o nedorozumění, že jeho strana skutečně nebude v tomto volebním období usilovat o zrušení temelínské elektrárny, ale „vzhledem ke specifickému postoji k jaderné energetice, riziku jaderné havárie, možnosti zneužití paliva a především nevyřešenému skladování vyhořelého paliva, je střednědobým cílem zelených vystoupení České republiky z jaderné energetiky“. Kdo o této věci ví víc než běžné informace, ví také, že jde pro Českou republiku o otázku existenční.

Budeme-li trvat na současných limitech těžby uhlí, na odstavení jaderné energetiky a připočítáme-li k tomu razantní ekologickou daňovou reformu, čeká nás brzká závislost na dovozu. Na drahém dovozu, protože situace se zhoršuje v celé Evropě. Hledání náhradních energetických zdrojů nikdy nemůže být výrazným přínosem, pouze doplňkovým. Stejně tak i úspory. Energetická náročnost stoupá s rozvojem průmyslu, využíváním techniky ve všech oborech lidské činnosti i zvyšováním úrovně bydlení. U nás činí dodávka elektřiny z uhelných elektráren téměř 63 procent spotřeby, jaderné zdroje přispívají z 29 procent, vodní z 0,75 procent a z obnovitelných zdrojů jde zatím o 4 procenta. Šťastnější Rakousko čerpá díky vysokým horám energii ze 70 procent z vodních elektráren. Máme tedy velmi rozdílné výchozí pozice. Jen v jednom jsme si podobní: ne a ne se shodnout na ustavení nové vládní koalice, která by se mohla opřít o důvěru parlamentu.

Hornorakouské protiatomové sdružení Atomstopp informovalo Českou tiskovou kancelář, že podání žaloby kvůli Temelínu na Českou republiku je připraveno a spolkový kancléř Alfred Gusenbauer nejpozději v polovině ledna uloží ministru životního prostředí, aby ji u evropského soudního dvora podal.

A my mezitím probíráme předčasná a neuvážená slova. Měla být bedlivěji zvážena, popularita zelených by nijak neutrpěla. „O zastavení jaderného programu nejsme ochotni uvažovat,“ vysvětluje premiér Mirek Topolánek, ministři Martin Říman a Petr Gandalovič i hejtmani krajů, především středočeský Petr Bendl. Také stínový ministr průmyslu a obchodu z ČSSD Milan Urban označil vyjádření Dany Kuchtové v rakouském tisku za naivní, nezodpovědné a protičeské. Mnohokrát bylo této člence Strany zelených vyčítáno, že přijímala finanční, materiální i taktickou podporu z rakouské strany při různých manifestačních akcích proti atomové energii. Její hnutí Jihočeské matky se stalo známé a populární. Byl to základ její cesty do vysoké politiky. Ale Jiří Tyc ze Sdružení Jihočeských taťků, který se s ní mnohokrát dostal do slovních rozporů, trvá na svém, a totiž že Strana zelených nemá odborníky, schopné domýšlet dopady svých snah a nerad by se, jak říká, dožil ztráty konkurenceschopnosti české ekonomiky kvůli problémům s energií.

A tak je tu dilema: věřit našim vědeckým kapacitám i mezinárodním kontrolám, bdícím nad spolehlivostí Temelína, žít v prosperující zemi, která má dostatek „šťávy“ pro rozvoj průmyslu, nových čtvrtí měst a výstavbu dalších obcí, těšit se mechanizaci, ulehčující lidské dřině - anebo dobrovolně přitakat strachu. Strachu, který neví, zda je strachem skutečným, nebo háčkem, na který se chytla poplašená rybička v tekoucí vodě z rakouských hor. Že by nám odtud přitekla levná elektřina se zárukou jisté dodávky? Bohužel - dobročinnost se do mezinárodního obchodu s životně důležitými zdroji nemíchá. I kdyby si to mamky a taťkové z celé republiky přáli. Je to složitá strategie. Vysoce odborná a důkladně promyšlená, které je třeba rozumět ve všech souvislostech. Kdyby nám přálo oteplení v mezinárodních vztazích tak, jako přeje v počasí, byla by spolupráce v evropské energetické síti ještě spolehlivější. Ale vždycky na tom bude nejlépe ten, komu porostou jablka i v jeho vlastním sadu.