číslo 6 / 2007

Dívejte se

O tajemstvích přesahujících lidskou mysl

Sobota 10. února, ČT 1, 21.00

Tajemné, nevysvětlitelné jevy mezi nebem a zemí vždy vzrušovaly lidskou fantazii, k emocím vnímavější jedinci dokonce zažívali intenzivní pocit setkání s neznámem. Této sféře byl například věnován celý seriál (a později i celovečerní film) Akta X. Téhož tématu se dotýká i snímek Proroctví z temnot.

Hrdinou vyprávění je prominentní novinář John Klein (v podání Richarda Gera). Žije ve spokojeném manželství, se ženou Mary (Debra Messingová) si chystá pořídit výstavní dům, když do jeho života zasáhne tragický osud. Podivná autohavárie, při níž se Mary snažila vyhnout čemusi, co on sám nepostřehl, skončila nálezem zhoubného nádoru. Když John po její smrti nalezne náčrtník plný zlověstných siluet jakýchsi okřídlených bytostí s pronikavě červenýma očima, stále zůstává otevřeno, zda si zaznamenávala jen své halucinace. Tím však Johnovo pátrání po záhadách teprve začíná. Podivným skokem v čase se zdánlivě bez důvodu ocitá ve vzdáleném městečku Point Pleasant, kde dochází k pronikavému nárůstu takovýchto „blízkých setkání“...

Režisér Mark Pellington se opírá o půdorys mysteriózního thrilleru, využívá znepokojivých nočních scenerií, objektů v přízračném osvětlení (rozsochaté holé stromy, tovární ruiny), s oblibou volí nezvyklé kolmé pohledy z výše. Velice střídmě zachází s nadpřirozenými zjeveními, které se záběrem sotva mihnou - navíc většinou jen ve vzpomínkovém zprostředkování. Jejich přítomnost dokládají zástupné znaky: lehce deformovaná kapota auta, nenápadné opálení stromu, zarudlá kůže kolem očí. Neochotné vysvětlování starého vědce (Alan Bates), jenž se kdysi tajemnými jevy zabýval, prozradí jedině to, že smysl těchto událostí, někdy varujících před přírodními či jinými pohromami, přesahuje lidský rozum. John se sblíží s policistkou Connie (Laura Linneyová); společně ověřují svědectví lidí, kteří se s „můřími bytostmi“ setkali. Stále zřetelněji narážejí na zašifrovaná proroctví, jejichž naplnění se zdá být neodvratným, jen nejsou jisté čas ani místo.

Režiséru nezáleží na nadzemských bytostech. Odmítá jakkoli spekulovat o důvodech jejich setrvání mezi lidmi, více jej zajímá, do jaké míry ovlivňují osudy lidí, ať již se s nimi setkali či nikoli. Opatrně naznačené halucinace - neřkuli davové halucinace - jsou záhy opuštěny ve prospěch přitažlivějšího výkladu, podobně jako tomu bylo ve Vymítači ďábla s psychiatrickými vyšetřeními posedlého děvčátka. Film tak vcelku zbytečně sklouzává ke spektakulární podívané s hororovými motivy, s nimiž kontrastuje značně kýčovitá kresba citových vazeb.

JAN JAROŠ

Foto archiv