číslo 6 / 2007 |
|
Hravý Nikl a síla Mobergu „Pro mě je přeskakování do jiných rolí a do jiných forem činnosti obranou před sebereprodukováním a před vyráběním umění,“ vysvětloval ve tři roky starém rozhovoru pro Týdeník Rozhlas jeden ze zakladatelů výtvarného seskupení Tvrdohlaví Petr Nikl své ustavičné proměny z malíře v autora knih pro děti, z ilustrátora v hudebního či divadelního performera. Renesanční rozkročení (sám s nadsázkou mluví o parazitování) je pro něj příznačné dosud - takřka současně s jeho novým hudebním dvojalbem Přesletec (vydal Black Point) se na pultech knihkupců objevila jeho knížka Lingvistické pohádky a v lednu navíc v Galerii České pojišťovny v Praze zahájil další výstavu svých obrazů.
Niklovy nejsilnější písně kombinují vážné téma s banalitou či černým humorem - jako v případě Slepé báby, písně o nevidomém, rámované známou dětskou říkačkou. Děti jsou v Niklových skladbách vůbec častými hrdiny - klíčovými místy jeho Přesletce jsou písně Klaun I. a Klaun II., v nichž se děcka vydají „potěšit zdravotního klauna“, který je jezdíval do nemocnic rozveselit, a nakonec v ní, opuštěn, skončil sám. Dětskou (nikoli ovšem dětinskou) hru ostatně připomíná celá Niklova písničkářská tvorba. Dokumentuje to i obal jeho nových cédéček - důmyslný, originální. Jako celý Přesletec.
Ani nové album Mobergu však nepřipomíná jakoukoli konjukturální fúzi a vzhledem k využití výhradně akustických nástrojů už vůbec ne to, s čím slaví úspěchy například Čechomor. Členové skupiny, pojmenované po svém norském kolegovi Kjellu Mobergovi, jen vracejí lidovkám jejich prapůvodní obsah a vnitřní sílu. MILAN ŠEFL Foto Jarka Šnajberková a archiv |