číslo 6 / 2007

Jak to vidí

Jaromír Štětina, senátor

KSČ na pokračování

Nad Českem a Německem zuřil orkán Kirill. Do Berlína se v těch chvílích probíjeli rozvrácenou dopravou účastníci mezinárodní konference Vyrovnání se s totalitní minulostí. Konference si dala za úkol srovnat situaci v Německu a v České republice po roce 1989 a ke třicátému výročí Charty 77 ji uspořádalo naše velvyslanectví a nadace Stiftung zur Aufarbeitung der SED Diktatur.

Na konferenci se často hovořilo o morální rozpolcenosti společnosti, která se s totalitní minulostí nevyrovnala. Díky tomu jsem měl možnost seznámit německé partnery s pozoruhodnou českou specifikou, kterou odhalila v minulých dnech komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy. Ta si koncem minulého roku vyžádala od ministra vnitra České republiky dokumenty dokladující způsob, kterak byla založena KSČM. Komise obdržela dosud neznámý dokument Oznámení pro evidenci Komunistické strany Čech a Moravy, na základě něhož se KSČM v roce 1990 registrovala jako politická strana. Zcela jednoznačně se v něm praví, že důvodem evidence je nový jednací řád strany, přičemž KSČM sama sebe označila za územní organizaci Komunistické strany Československa. Tento fakt vzbuzuje velmi silné důvodné podezření, že KSČM není následnicí či pokračovatelkou KSČ, nýbrž stále toutéž Komunistickou stranou Československa, která nebyla nikdy žádným právním aktem zrušena a tudíž existuje dodnes. Je li pak KSČM pouhou regionální organizací stále existující KSČ, vztahuje se na ní ustanovení zákona O protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993, který explicitně v paragrafu 2 prohlašuje KSČ za zločinnou. Myslím, že to byla i pro naše německé kolegy, kteří za sebou mají boj s nacismem i s komunismem, dosti silná káva. „To je neuvěřitelné,“ řekl mi o přestávce v kuloárech jeden německý historik, „součástí vašeho parlamentního systému je strana zákonem odsouzená a nikomu to u vás zřejmě nevadí.“

Snažil jsem se mu vysvětlit, že je potřeba nedokončenou sametovou revoluci dokončit právě těmi prostředky, které nám přinesla: pomocí práva, na základě parlamentního systému a demokracie. A ještě jsem přidal: Je zapotřebí, aby stáli na jedné lodi všichni, komu záleží na definitivním vyrovnání se s komunistickou minulostí - ať už jsou to krajanské spolky, občanská sdružení a organizace sdružující bývalé politické vězně a politicky pronásledované, česká liberální i konzervativní inteligence, demokratičtí politici všech nekomunistických politických stran, představitelé občanských petic, právě tak jako ti, kteří se podíleli před čtyřiceti lety na vzniku pražského jara, dnes žijící chartisté i představitelé někdejšího Občanského fóra. I „osmašedesátníci“, komunisté, kteří se se stranou rozešli po okupaci země sovětskou armádou.

Zejména ti, jejichž vystoupení proti režimu dnes vzpomínáme, by mohli použít proti nastupujícímu komunismu starou účinnou zbraň: důsledné lpění na dodržování zákonů. Jestliže Charta 77 stavěla kdysi na snaze, aby komunistický režim dodržoval své vlastní zákony, měli by dnes její signatáři podobně požadovat, aby byly dodržovány zákony a ústava mladého demokratického státu. Zatím ovšem máme u nás KSČ na pokračování. Schizofrenie morální i právní; taková, jaká zmítala Německem dlouhá léta po válce, než se Němci vypořádali s nacismem.