číslo 7 / 2007

Pořiďte si

Nepohodlný dramatik a jeho katastrofické hry

Dílo Friedricha Dürrenmata (1921–1990), nejvýznamnějšího švýcarského dramatika 20. století, se na českých jevištích objevilo poprvé v roce 1959, kdy pražské Divadlo ABC uvedlo jeho Návštěvu staré dámy. Tato hodně černá komedie o společnosti, v níž peníze jsou vždy až na prvním místě, kupodivu vyvolala rozhořčení komunistických kulturträgerů, zato však nadšení publika. S různými drobnými peripetiemi, způsobenými přílivy a odlivy ideologické ostražitosti, pak následovalo období vřelého přijímání Dürrenmattovy tvorby českými diváky a čtenáři. V roce 1964, kdy první „dürrenmattovská vlna“ u nás kulminuje, vychází ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění soubor jeho 5 her: kromě již zmíněné Návštěvy, přeložené Otakarem Fenclem, Herkules a Augiášův chlév, Romulus Velký, Frank Pátý a Fyzikové, jež všechny přeložil Bohumil Černík. „Stanoviskem malého člověka, který ví své, ale není mu to nic platné, protože na tom nemůže nic změnit. V tom byl a je Dürrenmatt naším blížencem, v tom jsme mu tak dobře rozuměli,“ formuluje divadelní kritik Zdeněk Hořínek jeden z důvodů velkého ohlasu her, povídek a novel švýcarského autora v naší vlasti. Její vládcové k nim ovšem měli vztah právě opačný, a když Dürrenmatt v roce 1977 veřejně podpořil Chartu 77, tak ho jednoduše „zakázali“.

Po roce 1989 se již inscenují jeho hry v nových překladech Jiřího Stacha. Většina z těchto nových překladů byla vybrána do knižního svazku, který s prostým názvem Hry vydal v závěru uplynulého roku Divadelní ústav. (A to v grafické podobě, v jaké před tím vydal texty Stoppardovy, Strindbergovy či Ibsenovy, abych připomenul alespoň poslední svazky záslužné edice Divadelní hry.) Kromě dramat obsažených již v knize SNKLHU z roku 1964, zde najdeme i pět dalších: Přišel anděl z Babylonu, Meteor, Play Strindberg, Komplic a také poslední autorovu hru (jednou z jejích postav je i Jan Hus) Achterloo. Editoři si na knize dali záležet: vybrané hry - seřazené chronologicky - reprezentují všechna autorova tvůrčí období a vycházejí v podobě, v jaké je autor roku 1980 upravil pro souborné vydání svého díla. Téměř u každé z nich najdeme také jeho doslovy, poznámky či režijní pokyny, jež ve svém souhrnu poskytují zřetelný obraz Dürrenmattovy poetiky, estetiky i jeho názorů na divadlo a svět. Vhodným závěrem knihy je pak doslov Zdeňka Hořínka, z něhož jsem už výše krátce citoval a který je nejen esejem o „způsobu fungování“ Friedricha Dürrenmatta v českém divadelním a politickém kontextu, ale také stručným, nicméně pronikavým vhledem do názorů nepohodlného autora, který nebezpečím soudobého světa „nečelí přímým poučováním a nabádáním, ale uměleckým znázorňováním možných katastrof“.

BRONISLAV PRAŽAN