číslo 8 / 2007 |
|
Dospívání v rozpadající se rodině je plné strastí Čtvrtek 22. února, ČT 2, 21.45 Byly doby, kdy dnešní velehvězda Leonardo DiCaprio teprve začínala - na mladého herce ještě nedoléhala svazující obruč závazného očekávání. Přesně takového DiCapria spatříme v dramatu Život jednoho chlapce, natočeném Michaelem Caton-Jamesem před pouhými čtrnácti lety. Snímek vznikl podle autobiograficky laděné knihy Tobiase Wolffa, jenž vzpomínal na své hořké dětství a dospívání v rozpadající se rodině. Oceníme, že navzdory deprimujícím zkušenostem, které hlavního hrdinu postihly, nehledají tvůrci nějaká senzacechtivá řešení, přidržují se střízlivého náhledu, snaží se jednotlivým aktérům porozumět. Citlivý, snad až přecitlivělý mládenec Tobby, jemuž DiCaprio propůjčil mimořádnou přesvědčivost jak ve zpola ještě dětském výrazu obličeje a gestech, tak v celkové osamostatňující se modelaci, naráží na rodiče, kteří sotva mohou sloužit jako následováníhodné vzory. Matkou (Ellen Barkinová) je lehkomyslná žena, kterou synova trýznivá dilemata nijak zvlášť nezajímají, naopak otčím (jako vždy uhrančivě přesvědčivý Robert De Niro), tvrdě vnucující svá rozhodnutí, se projevuje jako sebestředná, ba až sadistická autorita. Ačkoli mladičký hrdina vyrůstává v krajně nepříznivých, mravně i psychicky devastujících podmínkách (a to navzdory okolnímu hmotnému blahobytu 50. let), přesto se vyhne veškerým nástrahám, jako kdyby v něm od prvopočátku klíčil vyhraněný smysl pro rozeznávání dobra. Život jednoho chlapce, námětově silný a výmluvný, staví na herectví: je strhující. Každá z hereckých individualit je přitom osobitá, odmítá se přizpůsobovat ostatním - je až s podivem, jak začínající DiCaprio dokázal na sebe strhnout pozornost i vedle daleko zkušenějšího De Nira. Snímek je to ovšem vnějškově neatraktivní, vyžaduje diváckou spoluúčast; možná i proto se do naší filmové distribuce nikdy nedostal. Takže teprve nyní jej spatří televizní diváci. JAN JAROŠ Foto archiv |